INTROSPECTION

Pozvedávám morfín toust

V téhle realitě je těžké najít jakýsi splněný sen, nebo i vyšší smysl života. Dávám příklad pracovníka který tvrdě dře pro své peníze a přitom nikdy neexpandoval ve svých talentech, a jeho protivník, o kterém slýchá každý den na instagramu, svým talentem šíří nejlepší hudbu z nápadů při půlnoční kocovině ve své vile. Zní to na první pohled neskutečně, jak člověk může být vynalézavý ve svém živlu, a upozorňuji že taky často bývá, avšak se ptám, kde má takový vystrašený člověk kterému buší exekutoři na dveře, najít čas a náladu pro podobně úžasný počin, kterým by si zasluhoval podobnou slávu? Samozřejmě, nemusí jít nutně o slávu a bohatství, jde ale však o splněný sen svého potenciálu. Pocit, že daný jedinec skutečně splnil své hodnoty, a může právem a v klidu umřít s úsměvem na tváři. Mluvím o tom, jak je možné, že jen pár vyvolených si mohlo takhle splnit svůj sen? Sen při tomhle možná jediném životě který se může v celku zdát být opravdu krátký. 

Prodej. Tak zní můj názor. Lepší příběh za celebritou roznese lidem kolem připodobnění k jejich vlastním životům, který je tak na nic přesně jako byl té slavné hvězdy, mnohem lepší obdiv. Když se dobře prodá příběh který pojednává o podobných strastech lidí, nesejde na tom, jaký to bude mít efekt na lidi. Zda se zlepší, zabijí, zhorší... Ty peníze už z toho jsou, a zbývá pak jen na vhodné odpovědi dané celebrity, jak přistoupí k dané situaci. Může třeba říct jak moc je jí to líto a tím zvedne obdiv fanoušků, nebo se může stát bizárem a tím podpořit ironii své existence přes produkty s jeho jménem. 

Jde o značku. Nikoliv o produkt. Abych zněl trochu jako protagonista z filmu Trainspotting 2, zanesu tady pár myšlenkových pochodů které pohání nutnost pro upřímné vyjádření k životu. 

,,Lidi stahují zbytečné aplikace aby sledovali horší modely než jsou oni sami. Kupují si zbytečně drahé značky aby dokázali své bohatství a začlenění ve skupině podobných sráčů kteří neměli nikdy pravé přátele, jelikož mají problém se otevřít. Každý je děsně starostlivý v hledání půvabné krásné dokonalé dívky nebo muže, když si neuvědomují, jak málo jim rozumí v nejhorších dnech. Je lepší zanechat veškeré pocity v nočních hodinách skrze pot na matraci a další ráno si dát studenou sprchu a jít dělat tu stejnou nudnou věc dokola a dokola do konce života. Ono to asi stojí za ty velké prachy, ale stojí to za ten čas? Peníze budou přednější, pokud-li se domnívám správně. Avšak na závěr, jestli někdo může za válku na Ukrajině, můžou za to špatné volby v Americe."

Tak zní mé skučení. A mohu se zcela mýlit. Ale jakýsi pocit mě donutil to i tak napsat. Pocit jako dosvědčení své existence. Jako bych se přihlásil během hodiny jen kvůli kritice vůči učitelce. Nebo jako bych se jen tak připojil na protest vůči vládě. Třeba je to jakýsi komplex, nutnost být slyšen. 

Nepotřebujeme to ale všichni? 

Být vyslyšeni?