Láska na druhou

Kapitola 1

-Pohled Zuzky-

Mladý muž odcházel z oploceného cvičiště. Jeho pes - svalnatý rotwailer škubnul vodítkem, až se chlápek mírně zakymácel. "Trošku trhněte vodítkem!" nařídila jsem mu. Pes se naštěstí trochu udivil. Sáhla jsem do kapsy a zoufale protočila očima. "Bože můj, někde jsem ztratila mobil..." zasténala jsem. Zavolala jsem na pejskaře, který se zastavil, zvíře se mu posadilo u nohy. Byla jsem na svoji práci celkem pyšná - toho útulkového psa jsem učila pátou hodinu a už začínal být celkem poslušný (a to se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš) - a promluvila na jeho majitele. "Pane Srha, mohla bych vás o něco poprosit?" zastavil a otočil se.

"Asi jsem ztratila mobil, víte, je mi to takové trapné, ale mohl byste mi...?"

"Prozvonit? Jojo, určitě, rád pomůžu..."

Začal vytáčet, ale mobil nebyl nikde slyšet. Proběhla jsem celý oplocený pozemek, ale bylo to marné. A to jsem si byla jistá, že jsem mobil měla, když jsem sem dorazila...

Bohužel, když jsem mobil nenašla ani po dvou dnech, rozhodla jsem se zajet na policii ohlásit ztrátu. Ani jsem v u chvíli neviděla, jak moc mi tato "návštěva" změní život.

Byl už večer. Nahlásila jsem ztrátu mobilního telefonu na policii do nejmenších detailů. Když jsem vycházela ze dveří, po pravé straně stála mladá holka se zapáleným cigárem a snažila se zastavit nějaké auto, které by ji svezlo - pravděpodobně domů. "Čau..." pozdravila mně. Kývla jsem na pozdrav, trochu mně překvapila.

"Jsi tu autem?"

"No... Jo, jsem..."

Hodila cigaretu na zem a zašlápla ji vysokým podpatkem.

"Nehodila bys mě dom?"

Vzdychla jsem si.

"No... Tak dobře... Co tady děláš takhle večer?"

"Ale, trochu jsem se napila a prej jsem dělala bordel... Poldové se mi prej chtěli podívat do rejstříku, nebo co... Pak mě propustili..."

Protočila jsem oči v sloup a přešla jsem silnici. Ta holka mě následovala. Sedla jsem si do svého auta a přizvala ji na zadní sedadlo. "A ne, že mi pobliješ auto..." zabručela jsem ve chvíli, když jsem vyrážela z parkoviště...

-Pohled Terky-

Včera jsem byla na párty, ale nějakým způsobem jsem se dostala až na policii...

Myslím, že to, co jsem všechno provedla, tu řešit nemusím... Když už mě konečně pustili, šla jsem si před policejní stanici zapálit cigaretu a snažila jsem se si zastavit nějaké auto, ale nepovedlo se. Přemejšlela jsem, kam půjdu, jelikož jsem zdrhla z domu, tak nemám zrovna moc vyhlídek kam se vrátit..

Když jsem tam tak stála, tak kolem mě prošla nějaká holka, nevypadala na to, že by ji mohlo bejt víc jak mě a podle vzhledu už bylo vidět, že je poměrně asi dost slušná.. Super, takový zbožňuju, neodpustila jsem si ironickou poznámku ale jen tak pro sebe aby to nebylo slyšet..

"Čau" pozdravila jsem ji a zeptala jsem se ji jestli by mě nehodila domu.. Ona teda po delším přemlouváni souhlasila.. Nejsem zrovna typ člověka kterej by někoho přemlouval.. Vážně se s nikym moc neštvu, ale tentokrát jsem vážně potřebovala odvoz..

Když jsme seděli v autě začala se mě vyptávat.. "Jak se jmenuješ??" zpetala se mě ale ani jednou neuhla očima od vozovky.. "Jmenuju se Tereza a ty??" snažila jsem se znít mile i když tohle není zrovna moje parketa.. "Jmenuju se Zuzka" řekla a stále se věnovala vozovce.. "No a kde bydlíš?? Jen abych věděla kam tě mám odvézt.." zeptala se mě a já v tu chvíli absolutně nevěděla co na to říct.. Chvíli jsem se tedy rozmýšlela co řeknu a nakonec jsem odpověděla.." no víš ja vlastně nemám kde bydlet.. Utekla jsem z domu.." řekla jsem no spíše zamumlala jen tak potichu..

-Pohled Zuzky-

Sjela jsem na nejbližším odpočívadle a zastavila. Až teď jsem si ji prohlédla. Účes měla ve stylu emo, s černými vlasy, a ve rtu měla piersing! "Co je?" Zeptala se, když jsem si ji prohlížela už asi moc dlouho. "Nemáš žvejku?" dodala. S povzdechem jsem vytáhla balíček žvýkaček z kapsy. "Takže... Ty teď nemáš kde bydlet, co?" Začala jsem opatrně. "No..." Zabručela. Pak luskla prsty a zvedla obočí. "Počkej, něco mě napadlo. Co kdybych pár dní spala u tebe?"

"Ne, nepřichází v úvahu... Promiň, ale cizího člověka si do bytu fakt..."

"Prosím,..." Skočila mi do řeči "...ani nebudeš vědět, že tam jsem... Jen pár dní, než se tak nějak vzpamatuju, najdu si brigádu a vydělám si na vlastní bydlení..."

Chvíli jsem přemýšlela, ale když mě ještě chvíli přemlouvala, nakonec jsem to povolila.