Nebezbečná láska 😨

Kapitola čtvrtá: Noah

Milý deníčku, následující den ve škole jsem se snažil Noahovi vyhýbat, protože jsem nevěděl jak mu vysvětlit to špehování. Cítil jsem se kvůli tomu hrozně, asi jsem Jeremyho neměl sledovat, ale teď už je pozdě toho litovat. Chtěl jsem to Noahovi říct, je to tady můj jediný přítel, ale bál jsem se, že kdybych se odhalil, už by se mnou nechtěl mít nic společného a to bych nesnesl. Za tu krátkou dobu co tu žiju se z nás s Noahem stali přátelé navždy, dělali jsme spolu všechno co jsme mohli. Dělali spolu úkoly, chodili se koukat na fotbalové zápasy a taky jsme si zašli do kina. Kdyby odešel z mého života, neměl bych už nikoho.
Ale osud je krutý a tak si mě Noah po obědě odchytil na záchodech kde nás nikdo neviděl a já nemohl utéct. Samozřejmě, že se mě zeptal, proč jsem Jeremyho sledoval a já v tu chvíli chtěl umřít. Nedokázal jsem si svůj život bez něho už prostě představit a tak jsem na něj po vyslovení otázky zvládl jenom koukat a ani jsem si to neuvědomil, ale do očí se mi nahrnuly slzy. Když Noahův zamračený ale nahradil výraz tázavý a on se mě zeptal co se děje, najednou to na mě spadlo. Prostě jsem se psychicky zhroutil. Co se dělo pak si pamatuju jen trochu, ale vím, že jsem skončil v Noahově obětí a on mě utěšoval. Řekl jsem mu to. Prostě to ze mě vylítlo. Na jednu stranu to byla úleva, ale pak jsem cítil jak ztuhnul. Zatrnulo mi a jen jsem čekal kdy ode mě odskočí a zmizí mi ze života. On mě ale mě ale místo toho objal ještě pevněji! Prý je to skvělý, naprosto dokonale mě chápe a nemusel jsem se bát mu to říct, no věřil by jsi tomu?! Promiň už budu muset jít...