Jen Informace-

Ⓘ

Nikdy jsem nechtěla své problémy řešit/sdílet tímto způsobem, ale už jsem skutečně zoufalá. Ráda bych řekla, že mám někoho, kde tyto pocity ventilovat, ale bohužel nemám. Ač jsou lidi, kterým věřím, nedokážu jim říct, co mě skutečně trápí. Je toho mnoho, užírá mě to ze všech stran. Jsem vyčerpaná, není místo kde bych si odpočinula -jedno je, ale jeden den nestačí...

Ani teď nevím s čím bych se svěřila, protože na nikoho nechci přenášet své trable, víte? Je to složité.. nic mě nebaví a to čemu jsem se dřív tak ráda věnovala mi teď vůbec nepřichází na chuť. To je také ten důvod, proč tu nic nevychází..

Ona je to i tím, že se cítím být zbytečná a nezajímavá. Často když mluvím, nebo chci přispět ke konverzaci, mě ostatní nevnímají, skočí mi do řeči sotva začnu, nebo mě ke slovu nepustí vůbec. S tímto problémem se potýkám několik let a nejhorší na tom je, že mi to dělají i učitelé.. cítím se kvůli tomu mizerně a někdy si říkám, že by si nikdo nevšiml kdybych zmizela a třeba se nevrátila. Že nikomu nechybím, protože pokud někomu nenapíšu já, tak mi nenapíše nikdo. Cítím se osamělá a děsí mě to. Nechci být sama. Nechci umřít sama s tím, že na mě všichni zapomenou. Chci být s osobou, kterou miluji srdcem i duší. Jenže všichni si myslí, že je to jen platonické, že jsem závislá a 'nemocná'. Jak můžou něco takového tvrdit? To že tu osobu má rádo a nejspíš miluje x další lidí, neznamená, že mé city a sny nejsou upřímné. To že jsem naivní mi nikdo říkat nemusí, slyšela jsem to několikrát a vím to. Ale právě tahle, třeba i naivní, láska mě drží v rámci možnostech nad vodou. Nad hlubinou minulosti, která mě strhává ke dnu.

Já ho miluji a jsem ochotná pro něj udělat cokoliv.. 

13  23   747  5

Tyto čísla se mi neustále zjevují, jsou všude kolem mě a v den, kdy jsem ho viděla, jsem jimi byla doslova obklopena. Věřím, že nás spojují.