IN DOMINA'S HEAD

Teach me

ONA

Jako každý můj den na vysoké, i ten dnešní byl nudný. Od rána plno přednášek, oběd a následovně další přednášky.

Už se blížil konec toho nekonečného dne, poslední přednášku přežiju v klidu a potom si hned zalezu do postele a dospím víkend.

Ani jsem nezaregistrovala příchod učitele, mám takový spánkový deficit, že sotva držím oči otevřené.

Během prvních pár minut můj mozek vstřebal jen slova „nemoc, celý rok, suplující učitel, hodně štěstí", ale ani jsem nezvedla oči.

Všichni známe tu nekonečnou poslední hodinu, která trvá pocitově déle než jen jednu hodinu, a tahle je ještě ke všemu abnormálně nudná. A bych se udržela aspoň trochu vzhůru, do skicáku jsem si čmárala beztvaré obrázky, dokud se někdo nezastavil vedle mého stolu. S těžkou námahou jsem zvedla hlavu a dívala se při tom do očí někomu, koho sem tu ještě neviděla. Můj mozek si začal dávat dohromady souvislosti, a nakonec mi došlo že to nejspíš bude nový suplující učitel.

Stále tam stál a díval se na mě ze své neuvěřitelné výšky. Nespouštěl ze mě pohled. Nechápu proč, jen jsem nadzvedla jedno obočí a čekala co bude dál. Zpod ruky mi vytrhl skicák a odešel zpět ke svému stolu beze slova.

Jeho smůla vzal mi jedinou věc, která mě držela při životě, když začal opět s výkladem historie, netrvalo ani 5 minut a už sem upadala do hlubokého spánku....

Probudila mě nepříjemná ztuhlost zad. Když jsem se dostatečně probrala k životu došlo mi že jsem usnula o hodině, rozhlédla jsem se po třídě ale byla jsem tu jen já a ten dlouhán co mi sebral skicák. Seděl za svým stolem a něčím listoval, nevšiml si že jsem vzhůru a tak sem měla chvíli na to si ho pořádně prohlédnout.

Nechci lhát, takže rovnou přiznám že byl dosti píchatelný.

Mladý, vysoký, svalnatý a v jeho pohledu něco hladového a nebezpečného.

Když jsem se vynadívala všimla sem si že to čím listuje, je můj skicák. Ve tváři má úšklebek při každém otočení stránky. Aby bylo jasno můj skicák je jako kreslená Kámasútra, a určitě sem nechtěla, aby to někdo viděl.

Stále si nevšiml že už sem vzhůru takže abych upoutala jeho pozornost, odsunula sem židli od stolu a na ten si položila nohy, ruce zkřížím na prsou a čekám až jeho pozornost padne na mě.

Zvedne hlavu, chvíli mě pozoruje a zaujme stejnou pozici jako já akorát bez nohou na stole. Když zkříží ruce akorát to víc napne jeho košili což je neskutečně sexy...

Ale na tohle určitě nesmím myslet.

„Soukromí vám nic neříká?", zeptala jsem se bez jediné známky emocí.

Když otevřel pusu a promluvil tím hlubokým hlasem, moje bradavky z ničeho nic stáli v pozoru.

„Respektuji soukromí těch, co si to zaslouží, a ne těch co mé hodiny prospí", najednou vstal a přešel celou místnost až k mé lavici, celou cestu upíral svůj zrak střídavě na mé bradavky, nohy na stole, a nakonec se mi podíval do očí.

Dobře v tom pohledu bylo něco, co by mi okamžitě roztáhlo nohy, kdyby to nebyl můj učitel. Položil skicák na lavici a já až teď uviděla tu velkou bouli v kalhotách, která byla v úrovni mých očí.

Když si všiml mého nejspíš užaslého výrazu, pousmál se a stoupl si za mě. Nahul se a pošeptal slova co mě dost šokovala. Potom už si jen sebral věci a odešel pryč.

Ještě teď, když ležím v posteli a od toho incidentu uběhla vcelku dlouhá doba, cítím za uchem jeho dech a jediné co mi v hlavě běhá je těch pár slov.