Nikdy nikomu nevěř

3.3K 8 3
                                    


Na policejní stanici je dnes až mrazivý klid, jsem tu téměř sám, všichni kolegové jsou bud v terénu nebo se někde zašívají. Já sedím za svým pracovním stolem a pročítám zápisky z několika posledních výslechů jen abych se nějak zabavil, než se pro mě najde nějaká zajimavější práce. Netrvalo to dlouho a do dveří vstoupil kolega z recepce, za sebou vedl dívku, šly mým směrem.

„Tady kolega vás vyslechne a vše s vámi sepíše, můžete mu plně důvěřovat." Kývl mi na pozdrav a odešel.

Sledoval jsem tu mladou slečnu, jak si sedá na židli přede mě. Byla docela hezká, nijak výrazná, vytahané oblečení na ní vyselo a obličej měla zarudlý a napuchlý.

„Tak co pro vás mohu udělat?" Zeptal jsem se hned co jsem si ji prohlédl od hlavy k patě.

„Chtěla bych ohlásit znásilnění", podívala se na mě uslzenýma očima.

A kurva.

Těmhle případům se snažím vyhýbat, ne proto že bych je psychicky nezvládal a bylo by mi těch že až moc líto, ale mám k tomu své vlastní důvody.

„Dobrá tedy" povzdechl jsem si „popište mi prosím co se stalo, ale nemusíte nijak podrobně pokud je vám to nepříjemné".

Prosím hlavně ať to zkrátí, žádné detaily.

Moje přání nebylo vyslyšeno.

„Šla jsem večer domů z práce, byla už tma a na ulici moc lidí v tuhle dobu nepotkávám. Vzala jsem to tou nejlépe osvětlenou možnou cestou, ale bylo to zbytečné. Kousek od parku jsem za sebou uslyšela těžké kroky, už jen z principu jsem trochu zrychlila, ale ty kroky zamnou se stále přibližovali a přišlo mi, že zamnou nejde pouze jeden člověk." Vzlyky přerušili vyprávění, zvedl jsem se od stolu a donesl ji kelímek vody, posadil se zpět do židle a čekal až bude pokračovat, doufám že vyprávění nebude dlouho trvat.

„Ted už jsem skoro běžela, ale najednou mě někdo silně chytil za paži a já se tak lekla že se mi podlomila kolena a já na ně tvrdě dopadla. Cítila sem jak se mi kamínky zarývají do odhalené kůže, měla jsem na sobě sukni, tílko a přes to koženou bundu. Když jsem zvedla zrak, neviděla jsem obličej, v úrovni mých očí byl pouze penis. Muž mě hrubě chytil za vlasy, začala jsem křičet a plakat, nezvládla jsem se ubránit a muž mi vrazil penis do úst, mou hlavou přirážel na svůj penis a nevšímal si vůbec toho že se dávím, sliny mi tekli všude, slzy se s nimi míchali a společně stékali po krku dokud jsem v ústech necítila hořkoslanou pachuť. V tu chvíli jsem si myslela že je konec, ale nebyl, ze tmy se vynořil ještě druhý muž. Začala jsem je prosit, ale dělali že mě neslyší. Ten co se vynořil ze tmy mě za vlasy dovedl k lavičce, šla jsem po kolenou, mám je úplně rozrytá od štěrku. Když jsem se doplazila k lavičce, musela jsem si na ní kleknout čelem k opěradlu, myslela jsem že když jim dám, co chtějí a budu poslouchat nechají mě jít. Udělala jsem co po mně chtěl. Čekala jsem co se bude dít. Když do mě poprvé vnikl penis jednoho z mužů vykřikla jsem bolestí, nebyla jsem vůbec vlhká, měla jsem strach. Můj křik se jim nelíbil, jeden z nich přešel k mému obličeji, neviděla jsem jim do tváře, měli je zakryté. Dívala jsem se mu do očí, ale ne moc dlouho, na tváři jsem ucítila štiplavou bolest. Dal mi facku. Než jsem stihla reagovat, s pomocí jeho kamaráda mě ohnuli přes lavičku, vysela jsem hlavou dolů a zadek jsem měla vyšpulený do tmy. Nevím který z nich ale jeden mi opět vrazil penis do pusy a za pomoci mých vlasů jako madla přirážel. Cítila jsem, jak špička jeho penisu naráží do mých mandlí. Potom se stalo něco, co jsem opravdu nečekala. Muž, který stál zamnou......"

Začala se klepat a hlasitě vzlykat, proto jsem navrhl že můžeme přejít do výslechové místnosti, tam bude klid a nikdo její vyprávění neuslyší, bude si moct dát načas.

IN DOMINA'S HEADKde žijí příběhy. Začni objevovat