Never say forever

2

Začalo to míčem s disneyovskou princeznou.

Byli jsme na dovolený ve Španělsku, já, mamka, taťka a můj mladší bráška Daniel. Je mu dvanáct a od debility ho dělí jen milimetřík, takže ve svém vlastním zájmu jsem se mu držela z cesty. Upřímně měla jsem v plánu se jen opalovat, číst, plavat, baštit a možná se rozhlídnout trochu po okolí a občas nakupovat. Tedy aby bylo jasno. Samozřejmě, že rodiče mám ráda. Obvykle mi je v jejich společnosti fajn, ovšem jejich a moje představy o dovolené se příšerně rozcházely. Například zkuste najít kompromis mezi vstáváním za úsvitu, abyste vyrazili k antickým ruinám, a dřímáním do oběda abyste načerpali dost sil na celoodpolední lenošení. Krátce řečeno - nebyla jsem nijak zapálená pro jakýkoliv poznávací akce.
První tři dny jsme se všichni placatili na pláži a rodiče mi okázale vycházeli ve všem vstříc, ale nakonec podlehli volání místních krás a naložili Dana (šmejda mrňavýho) do pronajatého auta a vyrazili do hor fotit "vyhlídku", zatímco já se svým iPodem a knížkou zamířila na pláž, abych se zodpovědně věnovala nicnedělání.
Rozložila jsem osušku, odhalené části těla namazala faktorem 30 a uvelebila se k dívčímu románku, ke kterému mi do sluchátek zněla Ellie Gouldingová. Užívala jsem si, že se vyhřívám na sluníčku, a navíc úplně sama. Vzpomněla jsem si na chipsy a čokoládu, které čekaly v chladící tašce vedle mě. Mamka s taťkou vyznávali zásadu, že jíst něco mezi jídly svědčí o vadě charakteru. Jako by bylo něco ušlechtilého na tom když člověk až do večera motá slabostí nohama. Teď se mnou ale nebyli a nemohli mi dávat kázání. Spokojeně jsem se zavrtěla. A v tom okamžiku zčistajasna přiletěl míč a odrazil se mi od slunečních brýlí, ze kterých mi vyloupl obě skla.
"Jau! Co to...?" Zaskučela jsem a hrábla po svých nebohých rozbitých brýlích. Byla to sice jen levná značka Primark, ale o to nešlo. Vzhlédla jsem a zjistila, že těsně u mě někdo stojí. Do očí mi svítilo slunce, ale rozeznala jsem, že je to chlapec asi v mém věku. A netvářil se nějak extra kajícně.
"Co tady hernajs vyvádíš? Hnusně to bolí!" Celou mě zalil sexy odstín červené řepy, zčásti z leknutí a bolesti, ale hlavně proto, že jsem nebyla hádavý typ. Většinou jsem se spokojila s nesouhlasným syknutím, ale tentokrát jsem zuřila tak strašně, že jsem se prostě neovládla.
"Hele, člověče, vážně mě to mrzí," zasmál se. "Ale nebylo to schválně. Ben je jako záložník hotový slon." Mávl dozadu ke třem frajírkům, kteří na mě ukazovali a smíchy se mohli potrhat. No super.
"Chm, klidně jsem mohla oslepnout," brblala jsem. "Bez urážky, ale to těžko," ušklíbl se chlapec pobaveně. Co mu přijde tak legračního? "Je z umělý hmoty. Koukni."
Podal mi míč, který na sobě měl obrázky disneyovských princezen. Jasně že jsem se do něho nezamilovala v tu vteřinu a hned na místě, ale rozhodně to tímhle začalo. Každopádně se mi pusa začala sama od sebe usmívat. "Moc hezký míč," vypleskla jsem. A hned nato jsem zase zrudla, jak jsem se snažila nezírat mu do rozkroku.
Kolenem vykopl míč do vzduchu a párkrát to zopakoval. "Dík. Našel jsem ho."
"Bezva. To máš kliku," kníkla jsem vtipně. Naklonil hlavu k rameni, jakoby říkal: "Chm. Divná holka," ale pak - navzdory mé výřečnosti - sebou plácl na písek vedle mě.
"Já jsem Joe," představil se.
"Ahoj Joe." Chvíli na mě zíral a já na oplátku civěla na něho. A jo, kruciš. Přece. Zdvořilostní fráze. "Sára," vyklopila jsem chvatně.
"No, rád tě poznávám Sáro," usmál se znovu. Měl až komicky dokonalé zuby, čímž se taky vysvětlovala ta jeho přehnaná usměvavost. Předváděl se. Koukl dolů, aby si z nártu setřepl mouchu, a já hned využila příležitost pořádně si ho prohlídnout. Krátké světle hnědé vlasy měl od slaného příboje ztvrdlé jako dráty, tmavě hnědé oči, štíhlá, ale ne hubená postava, na sobě nic než plandavý koupací šortky. Bez diskuse, byl to sexy kluk. "Tak co, jseš tady sama?" Zajímal se a přitom si přehazoval míč z ruky do ruky. Zavrtěla jsem hlavou. "S našima." A překotně jsem dodala: "Ale jinak si můžu dělat, co chci. A jak to je s tebou?"
"Jsem tady s nimi," ukázal Joe bradou na svoje kamarády, kteří se teď navzájem poráželi do písku. "Spolužáci z vejšky."
Sledovali jsme, jak se jeden z nich chytil za prsa a dramaticky zpomaleně se zhroutil pod pomyslnoudávkou z pomysleného samopalu toho druhého, udiveně jsem povytáhla obočí. "Aha, a co děláš za obor?" Zeptala jsem se. "Flinkání po plážích?" (Páni, normálně se s ním bavím! Dokud jeho kamarádi zůstanou u vody, já zůstanu v pohodě. Jednoho neznámýho člověka zvládnu, ale nový lidi? To patřilo k mým nejhorším nočním můrám. Nevěděla jsem, co dělat, co říkat - dokonce ani jak stát. Mám si dát ruce za záda? Mám si je založit na hrudi? Jak se mám tvářit? Chápete? Prostě zlý sen. Takže v podobných situacích jsem se prostě stáhla. Možná že odtud se brala moje pověst nepřítelkyně mužů. Lidi si mou společenskou neohrabanost vykládali jako nafrňenost. Ale třikrát hurá, protože Joe se rozesmál! "Jasně, a to jako dvoubor s pornoprůmyslem," vylepšil mou otázku. A nato se pro změnu začervenal on, nebo se mi to jen zdálo?
"Tedy, ne doslova, pochop...to přímo nestuduju, chápeš?"
A to už jsem se smála i já. "Dobrý, mně došlo, jak to myslíš."
"Bezva." Na okamžik zachytil můj pohled a opět se tak nádherně usmál. Proti své vůli jsem se zachvěla vzrušením. Považte, že já - královna všech panen! - si hovím na španělské pláži a klábosím s klukem, který nejenom že je nádherný a zábavný, ale navíc se mi právě zadíval hluboko do očí. Holky mi to zaboha neuvěří. K čertu, vždyť tomu sotva věřím i já sama! Štve mě role panny mezi, no, mezi celou bandou nepanen. Nenávidím to. Ale současně jsem vlastně smířená s tím, že to tak zůstane napořád. Představa, že se klukovi líbím natolik, aby to se mnou chtěl dělat, mi zkrátka připadala...ujetá. Neberte to tak, že mám nějaký mindráky. Netrávím hodiny před zrcadlem a nehnusím si vlastní tělo ani se moc nelíčím, ale jsem ctižádostivá. Až budu starší, chtěla bych se stát spisovatelkou a dělám první první poslední, abych toho dosáhla. Například civím půl hodiny do prázdna a maluju si, jak mám v knihkupectví Waterstones autogramiádu. Jo, vidím to úplně živě. Ale představit si sama sebe v sexuální scénce? To už je problém. To je makačka.
"...a vůbec, přidej se k nám, teda jestli chceš." Joe se na mě dívá a čeká na odpověď. Do pytle, tak soustředěně jsem analyzovala náš rozhovor, až jsem z něj vypadla (moje životní prokletí).
"Promiň, cos to říkal?"
Joe po mně opět koukne stylem divná-cizí-holka a zopakuje: "Dnes večer máme na pláži grilovačku. Tak jestli by ses nechtěla ukázat."
"Ale jo. Super. Určitě." Naštěstí zmlknu těsně předtím, než dodám: "Dovolím se mamky." Joe vyskočí a opráší si zadek od písku. "Fajn. Tak ahoj kolem devátý." A sebere svůj míč s princeznami a odkluše, přičemž pravidelně nakopává Popelku rovnou do obličeje.