Sweet Home [Reincarnation oc X DS]

2. Kapitola

Tento pohled bude ze třetí osoby, můžete mi napsat, jaký pohled je lepší (třetí nebo Tsukiho pohled)

Omlouvám se za gramatické chyby

Budou zde vulgarismy, krev, násilí či sex

Budou se vyskytovat TIMESKIP

Nepřesné charaktery postav (budu se snažit) nebo zde bude něco trošku pozměněno

Děj je podle anime, závisí, ve které ose bude náš charakter.

Gay/yaoi se zde vyskytuje - romantické zájmy také!

Ráno vstávám na hlasitý budík. Z povzdechem jsem vstal a udělal své ranní rutiny, což mi zabralo asi 15 minut. ,,Co ti to tak trvá? Pojd se nasnídat!" Z kuchyně na mě vyštekne Saki. Obranně jsem zvedl ruce. ,,Hlavně klid" Odpovím, sednu si za stůl a pustím se do jídla. ,,Kde jsou rodiče?" Zeptavě se ohlédnu po kuchyni. ,,Odešli do práce dříve a vzali už i Iku. Máma nám dala peníze s tím, že si něco máme koupit v obchodě"

V ruce zakývala penězi a strčila je do peněženky. Jen přikývnu, špinavé nádobí omyji, obuji boty a vezmu batoh. Nezapomenu strčit klíče a telefon do kapsy od kalhot. ,,Pojďme tedy" Zamumlám a zamknu za sebou. Zastavíme se u obchodu, dokud Saki nevybere peníze. ,,Jdi a kup mi jedno onigiri, počkám na tebe venku. Pospěš si"

,,Sakiii" Zakňučím. "Prosím! Děkuji!" Povzdechnu si a přikývnu. Vezmu si od ní peníze a vstoupím do příjemně útulného obchodu. ,,Dobré ráno" Pozdravím milou babičku za pokladnou. Letmo se na mě usměje a pozdrav mi oplatí. Vezmu to, co je nutné a zaplatím za nákup. Vyjdu z obchodu a první co vidím je nervozní sestra. ,,Tady jsi! Už jsem myslela, že ses tam zasekl! Autobus nám přijede ani ne za minutu! Pospěšme si jinak nás rodiče zabijí!"Vyhrkla vystresovaně, chytila mě za rukáv a táhla na zastávku.

Bez shlédnutí jestli jede nějaké auto nebo svítí zelený semafor, vyběhla na cestu se mnou. Na pravo odemě vidím světlo, strčím do Saki která spadla mimochodem na chodník. Cítil jsem silný náraz do boku, křupnutí a velkou bolest. Dopadl jsem na zem. Slyším hukot aut a křik lidí. Necítil jsem si nohy, podomnou bylo něco mokrého a teplého. ,,Tsuki!!" Slabě slyším jak na mě někdo z blízka křičí. Ten beznadějný ton. ,,Prosím neumírej! Vydrž to!" Siréna sanitky byla slyšet jak na míle daleko. Viděl jsem jen černotu a začal jsem pomaleji dýchat. Slyšel jsem její pláč. ,,N-Nep-pláč" Krev se mi valila z úst ale řekl jsem své poslední slova a pohltila mě tma.

Bylo to něco, co jsem vůbec nečekal. Probudil jsem se v naprosté tmě. Myslel jsem si, že jsem oslepl. Co si myslím doposud. Neumím najít východ v tomto černém světě. Bloudím zde už možná půl hodiny. Co se děje? Povzdechnu únavou. Bolí mě celé tělo.. Beznadějné si lehnu. Takhle vypadá smrt? Budu se tady nekonečně nudit? Jsem vlastně mrtvý nebo to je jen můj sen? Přesně v ten okamžik se zjevilo ostré světlo. Nestihl jsem odvrátit zrak a úplně mě oslepilo. Bolely mě z toho oči. Když si mé oči zvyknou otevřu oči. ,,Ubohá ztracená duše..." Promluví hlas v nicotě. Vytřeštím oči. Ten hlas...

,,Dokud se neprobudíš , budeš mít možnost žít zatím lepší život." Najednou jsem ucítil jako by mě něco táhlo dál od této záhadné postavy. Probudím se na obrovský hlad. Otevřu oči a první co vidím je les, který se kolem mě rozprostírá. Byla noc a viděl jsem celkem dobře. Ležel jsem v korunách stromů.

Seskočím ze stromu bez toho, aby mě něco bolelo. V žaludku cítím něco divného. Chytím se za břicho a tak odhalím ostré drápy na mých rukách. Co se semnou děje ? Mé oblečení také bylo jiné... Vidím mnohem bystřeji a cítím lépe nějaké pachy. Kde mě tato bytost přemístila? V ústech cítím tesáky, hlavu mi něco slabě zatěžuje. Proč jsem v lese? V ten moment mi v hlavě naskočí vzpomínka. . Takže to nebyl žádný sen? Cítím se, jako kdybych byl v Demon Slayer. Rozhlédnu se ale nikde nikdo není.