8 / 15
NÁZOR VĚDCŮ
*V prosinci roku 2001 provedli tři nizozemští vědci pod dohledem Pima van Lommela nejrozsáhlejší výzkum pacientů, kteří prodělali klinickou smrt. Výsledky byly publikovány v medicínském časopisu Lancet a byly podobné výsledkům britských vědců.
*Van Lommel a jeho kolegové tvrdili, že vize začaly přesně ve chvíli, kdy přestala fungovat centrální nervová soustava. To znamená, že vědomí je od mozkové činnosti oddělené.
*Van Lommel poskytuje další fascinující případ zážitku blízkého smrti. Na resuscitační oddělení byl přivezen pacient v komatu. Všechny pokusy o jeho oživení selhaly. Jeho mozek přestal fungovat a encefalograf ukazoval přímku. Doktoři se rozhodli intubovat (tj. zavést do hrtanu a průdušnice trubici, skrze kterou bude moci pacient dýchat). Pacient měl umělou zubní protézu, kterou mu lékaři odejmuli. Za hodinu začalo jeho srdce znovu bít a jeho krevní tlak se vrátil do normálu. Za týden se zmrtvýchvstalý pacient ptal sestry: „Vy víte, kde jsou moje zuby!
*Vzali jste mi je a dali jste je do šuplíku ve vozíku!“ Ve chvíli své smrti prý totiž shora pozoroval sám sebe. Dopodrobna popsal oddělení a úkony lékařů. Měl obrovský strach, že ho přestanou oživovat a pokoušel se jim dát nějak najevo, že je naživu.
*Nizozemští vědci rovněž zjistili, že ženy měly silnější pocity než muži. Většina pacientů, kteří prodělali hluboký stav klinické smrti, zemře do měsíce od okamžiku znovuoživovacích praktik. Vize slepých pacientů se nijak neliší od vizí, kteří mají pacienti, jimž zrak funguje správně.
*Zdá se, jako by se vědci pilně snažili dokázat nesmrtelnost duše. Jediná věc, kterou můžeme udělat, je uznat, že smrt je pouze přestupni stanici mezi dvema svety
