Ice hearts brightener

Les

Meissa:

Ahoj jsem Meissa Badalová je mi 14, studuji aranžera na jedné střední škole, mám dlouhé hnědé vlasy, modré oči a postavy podle mě akorát, nejsem nijak moc vysoká, nemám žádné přátele protože si myslím že jsem divná a taky mě pomlouvají, když oni nevěří mě tak jsem se rozhodla že nebudu věřit jim, od prvního nařknutí jsem se zavřela do sebe a s nikým nemluvím.

Mám svou pověstnou kamenou masku kterou jsem nikdy nikomu neodhalila protože vím že by mě podrazil a zradil jako ti ostatní, zrovna mi zkončila podlesní hodina a jelikož nechodím na obedy do jídelny měla jsem po cestě klid, šla jsem zrovna kolem jednoho lesa co byl u naší školy a něco mi řeklo že by bylo hezké se jim projít.

Šla jsem po lesní cestičce a vdechovala tu krásnou vůni lesa, byla jsem kousek od jezera kde byli krásné skály kde je moje skrýš, byla jsem už skoro tam když jsem uslyšela řev při kterém mi noha sklouzla po bahně, hned jak jsem se zvedla za pomoci skály ale než jsem stihla zanadávat naskytl se mi pohled na dva vysoké muže který zabíjeli nějaké další co ležel na zemi a řval, nezmohla jsem se na žádný pohyb byla jsem jako přibitá pohled na zabíjení člověka mě tak zaujal že se mi to až líbilo.

Když však jeden mě v ruce nějaký kus dřeva tak najednou vykřikl:

,, Avadakedavra!!!"

A já jen viděla jak zelené světlo zasáhlo křičící osobu na zemi, už nevydalo žádný křik jen nehybně leželo na zemi a já si začala uvědomovat co se předemnou stalo, ti dva jsou čarodějové a ten kterého zabili byl asi mudla, už jsem chtěla jít pryč ale to jsem uviděla jak ti dva se napřímili a než jsem stihla cokoliv udělat nebo se schovat když se otočili na mě a naše pohledy se střetli.

Nezmohla jsem se už vůbec na nic stejně jako oni ale to ve mě projela nějaká energie, to už jsem se mohla pohnout ale nakonec ze mě vypadlo:

,, Ou............ Okay"

Přitom jsem se zazubila a hned se rozeběhla po lesní cestičceven do města, běžela jsem jak to jsem šlo ale přitom jsem zasebou slyšela jak běží a jeden z nich řve na toho druhého:

,,DĚLEJ MUSÍME JI CHTIT!!!!!"

měla jsem strach ale díky bohu jsem stihl vyběhnout ven a naskočit do nejbližšího autobusu kde jsem díky bohu byla v pořádku a v okně jsem viděla jak stojí u lesa a řvou tam na sebe, když jsem dole k sobě domů kde díky bohu nikdo nebyl jelikož rodiče jsem na půl roční pracovní cestě v Austrálii a sourozenci ti už jsem mimo domov.

Když jsem zabouchla dveře hned jsem zamkla a hned se zavřením ještě všech oken jsem si konečně oddychla a svalila se do gauče kde jsem se nakonec uklidnila a poté co jsem si vzala něco dobrého k jídlu a s posazením k televizy jsem se dívala na Hru o trůny, když zkončili dva díly vydala jsem se do koupelny kde jsem si dala pořádnou koupel a s nachystáním školy jsem se ještě dívala u sebe v posteli na televizy dokud jsem neusnula.

Probudil mě nepříjemný pocit na tváři, jako kdyby mě někdo po ni hladil, s otevřením očí jsem však vystřelila do sebu a s vyjeknutím a jsem se chytila za hrudník a jen jsem řekla:

,, Jebe vám ?!"

přitom se na sebe podívali s úšklebkem ale hned se ten mohutnější přestal šklebit a nasadil kamenou masku zatím co ten druhý co má koženou bundu a kostkované kalhoty s dlouhýýmu vlasy v culíku se ušklíbal ještě víc ale hned řekl:

,, Nazdar slečinko, už jsme se viděli v lese kde jsme měli práci a ty jsi nás u toho viděla"

Přitom jsem stále na něj hleděla a nevěděla jsem co říct přitom se rozesmál a pokračoval:

,, takže nám nezbývá nic jiného než to že tě musíme zabít!"

Přitom najednou z jeho ruky vyšli drápy což mi hned řeklo že jsou i vlkodlaci to jsem ale přestala myslet na cokoliv jiného jen na to že mě za chvíli zabijí dva úplně cizí lidé které jsem potkala jen jednou, už jsem viděla jak se napřahuje aby mě roztrhal na cucky když jsem se rozkřičela přičemž jsem uviděla obrovskou fialovou zář která je odhodila a hned na to jsem uslyšela dvě obrovské rány.

Místo toho abych se rozběhla pryč tak jsem se k nim rozešla a ptala se jestli jsou v pořádku, když se na mě podívali a už chtěli zařvat když zastavili v pohybu a jako kdyby jsem uviděla v jejich očí jiskru která jim obkroužila celé oko a jako kdyby uprostřed oka vybouchla, hned přestali a místo toho mě každý chytil za ruku a přitom nakonec řekli:

,, jak jsi to udělala?"

,, co jak jsem udělala?"

Měla jsem strach ale stále jsem měla svou kamenou tvář, přičemž mě najednou ten co se furt šklebil pohladil po tváři a nakonec dodal:

,, Ta clona, to je clona spřízněných duší, nikdy jsme to neviděli............ ale ty, ty jsi náše spřízněná duše"

,,Cože? co to tu melete nejdříve se mě pokoušíte zabít a teď mi tu tak nějak vyznáváte lásku?"

Přitom se rozchechtal zatím co ten druhý se jen ušklíbl:

,,Tak nějak, ale neboj už ti nic neuděláme"

,,Jak vám mohu věřit?"

,, My vlkodlaci své spřízněné duše nemůžeme zranit a ani ublížit a ta clona by nás mohla i zabít"

Přitom jsem si je prohlížela a nevypadali tak děsivě kdyby si trochu učesali vlasy a  ten s kamenou maskou se oholil nebo si trochu upravil vousy tak vy padají docela i pohledně, nakonec když jsem jim pomohla na nohy a hned na to jsem s nastavením ruky řekla:

,,jsem Meissa Badalová a vy?"

Přitom mě ten drobnější vzal za ruku a s políbením na hřbet řekl:

,,já jsem Sebastian Antioch Scabior ale říkej mi Scabiore"

přitom jsem jen přikývla a ten druhý mě taktéž políbil a s menším úsmevem řekl:

,, Fenrir Greyback ale mě říkej Fenrir"

Přitom jsem přikývla a se slovy aby si sedli a že si musím jen něco zařídil, přičemž jsem hned zmizela dolů do obýváku kde byli knihy z Harryho Pottera kde jsem listovala tato jména jelikož jsem jez těch knih znala, když jsem si to zjistila tak jsem myslela že semnou švihne ale nakonec jsem se za nima vrátila a s possazením k nim na moji postel jsem se ptala na to kdo jsou a co chtěli po tom člověku kterého zabili v lese..................... .

________________________

Tak jo je tu po dlooooooouhé

době nový příběh který je

z Harryho Pottera.

A je věnován mé kamarádce

která je i hlavní postavou.

Mám vás ráda.

Vaše Rosse.