Pohovor

18 4 0
                                    

Vypravěč:

nacházíme se v Brooklynu kde v největším mrakodrapu je sídlo nejsilnějších superhrdinů světa a to Avengers, co se stane když jedna mladá dívka se zvláštní anomálií přijde žádat o práci u Stark Industries a při pohovoru se stane nehoda která odhalí její tajemství, co se s ní stane když tohle odhalí slavní Avengers?.

Zuzka:

Ahoj jsem Zuzka Roubalíková je mi 25 let a vystudovvala jsem programátorku, co bych o sobě řekla, no řeknu to narovinu celé mé tělo, orgány, oči i vlasy jsou z titánia nic na mě není z masa jsem jen titan, vlasy jsou jemňounké nitky titanu, a všechyn klouby jsou zvýrazněné jako kdyby jste se dívali na robota.

Moje proklété tělo také způsobilo že se mě rodiče zřekli ale ujala se mě jedna sestřička které moje anomálie nevadila a ychovávala mě dokud jsem nedospěla ale když jsem byla dospělá tak umřela na stáří ale předtím mi dala přívěšek který je prý od mých pravých rodičů.

Nikdy nezapomenu na to co pro mě udělala a držela jsem se jejich rad ať nepoužívám schopnosti jen když to bude potřeba a hlavně ať nosím dlouhé oblečení a masku kterou pro mě vytvořila se slunečními brýlemi a rukavice.

Dneska jsem šla na pohovor do mé vysněné firmy Stark Industries, měla jsem dlouhé šaty které jsem si koupila na pohovor ke kterým jsem měla ještě takovou pláštěnku s kapucí a  rukavice stejné barvy, a Masku jsem měla decentní a brýle jakbysmet.

Když jsem vešla do kanceláře ředitelky firmy Pepper Pottsové které jsem se ptala přes email zda ji moje nošení masky a tak nebude vadit přičemž mě s přijemnou odpovědí přijala a já si říkala že tohle bude mít skvělý den, když jsem ji předala své dokumenty a životopis přečítala si všechno možné a přitom se ptala na všeljaké otázky.

Díky ní jsem nebyla nervózní, mé nošení masky pochopila a že ji to nebude vadit za což jsem ji moc poděkovala, když jsem ji řekla o svém vzdělání a další tak najednou zavřela složku a s postavením řekla:

,, myslím že tady není o čem přemýšlet, jste přijata slečno Roubalíková"

Přitom jsem se radostně rozplakala a když jsem ji dostatečně poděkovala chtěla jsem se ptát na nějaké podrobnosti když dovnitř vtrhl opilý muž který hned mluvil na slečnu Pottsovou která mu nadávala s tím že tu má mě přičemž když mě uviděl tak se usmál a než jsem stihla cokoliv udělat chytil mou kápi a se strhnutím a odtrhnutím mích brýlí a masky odhalil mou podobu.

Uslyšela jsem jak oba zatajili dech přičemž se mi rozjeli slzy a s vyběhnutím ven jsem si zakrývala obličej a se zavřením na záchodech jsem se naplno rozbrečela........... .

Po chvíli jsem však uslyšela vlídný hla slečny Pottsové která mě žádala abych otevřela přičemž jsem odmítla ale nakonec co mi podala mé věci jsem s nasazením vešla a hned se mi omlouvala za toho muže přičemž když mi však řekla že to byl Tony Stark tak jsem se trochu vyděsila ale nakonec co mi dala vše potřebné a s rozloučením mě pustila domů přičemž jsem se trochu uklidňovala tak jsem nasedla do svého auta a rozjela se směr domov.

Když jsem zasebou zavřela cítila jsem klid který mi domov dával, chtěla jsem se vydat do koupelny kde bych si dala sprchu když jsem uslyšela jak hraje můj gramofon jednu z mích desek hned jsem popadla vednu svou zbraň kterou jsem měla o botníku a vydala se směr obývák, když jsem však pomalu vešla tak se ozvalo:

,, Položte tu zbraň nic vám neudělám"

Přitom jsem uviděla muže v černém s páskou přes oko a tmavé pleti, zbraň jsem sklonila a s upravením masky tak aby držela víc jsem poslouchala:

Dívka ze železaKde žijí příběhy. Začni objevovat