Prostě to nevyšlo

1.První chvíle

Je pondělí, hrozně se bojím. Zítra jedu na tábor. Co když se semnou nikdo nebude bavit a nepřijmou mě mezi sebe? Sice to prostředí znám, protože tam s rodičema často jezdíme, ale poslední dobou na to vůbec nebyl čas, takže jsem tam nebyla dýl jak rok. Jedno, ale vím jistě, ať to bude jakýkoliv, to místo má užasnou atmosféra, která se mi zaryla do paměti. Mám to tam ráda už od mala. 

Dneska nemůžu usnout, přemýšlím jaký to bude, jestli se tam s někým budu bavit, v jakém budu týmu... Po asi třech hodinách přemýšlení jsem konečně usnula. 

Dneska je úterý, den D, v 8:15 jsme měli být už před DDM (dům dětí a mládeže), byli jsme tam dřív, asi v osm. Bylo tam už celkem dost lidí a ještě pár jich pak přišlo. Ségra zase dneska byla strašně hyperaktivní, nejdřív mě nechtěla nechat odjet pak že pojede se mnou, ale to je u ní normální. Jsem ráda že ji mám. 

Tvořily se tam skupinky, v každé byli alespoň dva lidi, připadala jsem si celkem odstrčeně. Poměrně se mi ulevilo, když tam přišla skupinka kluků a dvou holek zhruba v mém věku. Pak jsem si všimla i dvou holek co stály kousek od vchodu do budovy, byly zhruba stejně staré. Byla jsem strašně nervozní. 

Pak jsme se už všichni řadili nahoře na chodníku, bylo devět a autobus tam měl už být, o dvacet minut později jsme přišli na to že autobus stojí na zastávce o 50 metrů dál. 

Nasedli jsme do autobusu. Sedla jsem si do předpředposlední řady, za me si sedla nejaká malá holčička. Za ní seděli v pětici kluci a přes uličku té holčičky seděli dvě holky co před tím stály s klukama ve skupince. Předemnou seděli dvě holky, ty co před tím stály u vchodu.
Cesta proběhla v pohodě, kluci měli zajimavou debatu s Helčou, jednou z vedoucích.
Ta holčička za mnou brečela, ale když jsem si za ní chtěla sednout, přišla Helča.

Jenom co mě zaráželo, byla cesta kterou jsme tam jeli.

______________________________________
Omlouvám se, je to můj první příběh, snad se bude líbit.