𝘋𝘢𝘳𝘬 𝘛𝘪𝘮𝘦𝘴/ 𝘕𝘪𝘬 𝘛𝘦𝘯𝘥𝘰

30

Pohled Dominika

Jsou 3 ráno a já nemůžu spát. Jsem v obýváku mám před sebou papíry z práce které chci udělat co nejdřív a být zas s Julií. Když si nenajde zatím náhradu.

Na co to myslím zas?

Proč by si za mě hledala náhradu.. Ale když jsem lhal jí i Jakubovi. Lžu snad i sám sobě že mi bylo teď opravdu dobře? Byli jsme spolu s Julčou v kuse prostě furt. Zvykl jsem si, strašně moc, ale stálo mi to za to kvůli tobě zbytečně lhát?

Teď už vím že to bylo zle že jsem si na tebe zvykl tak rychle.

Její slova 'Měli by jsme to ukončit nebo pauznout' mě ranili. A to moc. A Julie to moc dobře věděla že mě ranili. Viděla to na mě a mohlo jí to vlastně i dojít. Od 8 večer mi slzy nepřestali téct. Nevěřím že odešla.

Pochybuju že si na mě Jakub něco vymyslel ať mi dá Julie pokoj a funguju normálně. Nemá cenu to vlastně řešit. Stačí to že sem jim oboum lhal abych si i důvěru pokazil.Julie měla vlastně víc důvodu na to odejít.

Utřu si slzy a rožnu si v obýváku. Sednu si na gauč a podívám se na všechny ty papíry co se mi nahromadili.

A kéžby prázdne na texty. Podepisovat nějaké ani sám nevím co. Čtu to a nedokážu se v tom vyznat. Stačí to podepisovat co sem si všiml. Však co by se mohlo stát když se na to čtení toho vykašlu? Nic.

Když papíry dokončím vezmu si čistý papír a tužku. V hlavě se mi tvoří název a společně se mi ukládáj slova do textu.

Láska&Hněv?

To zní blbě. Dost blbě. A co třeba

Láska&Smutek ?

To je snad ještě horší. V hlavě to mám ale očividně se mi to nedokáže dát dokopy. Jsem "zlomenej" nebo nejsem? Koho by nezlomili slova 'musíme to rozpustit'

Koho ne prostě?

Cítím bolest. A stálou lásku.

Láska&Bolest!

Jsem to já hlavička když chci no.
Byl bych větší kdyby přemýšlím nad následkama lží. A Julie poví ještě že mi nadělala problémy ona. Můžu si za to sám.

Jen jsi mi domotala hlavu, nedokázal jsem ti odolat bylas ve zkratce moje všechno, mohla za to z části i ty.

A co když se ke mě už nevrátí? Pomyslím si najednou. Řekla pauzneme to a odešla. Asi si jí stejnak nezasloužím..

Vím že chci sepsat všechny moje pocity. Myslel jsem si že je vše ok a při tom to bylo naopak. Teoreticky jsem se vzdaloval od kámošů kteří mi nikdy neřekli musíme se rozejít, pauznout to. Ale Julie za to přece nemůže nemůžu jí tu teď.

Je mi dobře? To je jasný.. Není. Bylo mi dobře? Bylo no. Ale může mi být líp. Vše dám co nejdřív dopořádku mám víc času teď na vše ať to mám i rychlejší.
Takže jo asi mi z nějaké části líp je.

Teď je mi líp, ale i hůř.

Nevím co jsem si myslel. Jakuba znám skoro celej život a myslel jsem si že u Julii je to taktéž. Byla to taková moje nejlepší kámoška a zároveň přítelkyně. Myslel jsem že jí znám dostatečně, to znamená že jsem si myslel  že při mě bude i kdyby nevím co. Naopak no.

Ale sebe taky nepozná vám. Nemám rád lhaní, nemám. Nenávidím ho. A sám tu lžu jak nevím co. Co jsem si myslel? Že jej bude vše nádherný když si vymyslím milion nemocí ať nemusím nic dělat? Teď mi něco opravdu je a nemusí mi to veřit nikdo díky mé hlouposti.

Třeba si dávat pozor na lidi a věci aby jste ke neztratili kvůli nějakým hloupostem. Třeba jak já, abych pravdu řekl není mi momentálně vše jedno. Může se na mě vysrát Jakub i Julie.

A co budu bez nich? Nic. Nebudu přítel, nebudu kámoš, budu nic.

Bude to potřebovat dlouho času a mé snahy. Ale i kdyby odemě Julie odešla už navždy, ve mě náš příběh zůstane.
A ta bolest ze včera v mém zákoutí zůstane u mě na furt. Jak práva láska, na furt.

Je to bolest co se nedá vyléčit.