Only His

1.

Aemond
Dnes má k nám na hrad přijít nová služebná. Ta předchozí mi stále přehrabovala věci. Nevím co si myslela

Že tam najde něco vzácného ? Ovšem, co čekat od dívky z nějakého domova pro chudé dívky které nikdo nechce.

Ukrást a utéct, o tohle všem jde. Dokonce se mě kvůli šperkům snažila i svést, jsem z královské rodiny, tohle si nemohu dovolit.

Ovšem, ty způsoby mi přišly občas komické.Jednoho dne stála v mém pokoji nahá. Další den si lehla do mé postele a myslela si jak je hrozně atraktivní.

Nebyla. Je mi osmnáct let,tak mladý si nemůžu nechat pokazit pověst. Když už jsem konečně přestal přemýšlet o minulosti tak jsem se podíval z okna Rudé Bašty.

Lidé kteří prodávají ovoce a zeleninu. Jak zajímavé a zároveň velmi časté. Pouze jsem s sebou hodil do postele a na chvíli zavřel oči.

Když v tom mě vyrušilo otevírání dveří. „Pane bože Aemonde, máš být už dole a čekat na naší novou služebnou a ty si tady ležíš jako srnka bez očí"

V tu chvíli jsem se na ní podíval jestli to myslí skutečně vážně. „oh promiň" Zvedl jsem se tedy ze své postele a upravil se.

Mé oblečení bylo trošku zmačkané. Nic co by bylo tak moc podstatné, nikdo není dokonalý, ani lidé z královské rodiny.

Když jsem sešel do velkého sálu,stála tam malá,pohublá dívka. Měla blonďaté vlasy a oči zbarvené do modra. 

Na sobě měla pouze nějaké krátké šaty. Kdybych mohl dám jí svou košili,ale neznám ji,nevím co udělá.

Svůj kabát bych si ovšem nechal,nezmrznu kvůli nějaké dívce co jsi přišla jen tak na hrad.

„Tak mluv, jsi tady snad od toho ne ?" Zařval na ní král Viserys I. „J-jsem Olivia, své příjmení bohužel neznám. Dnes je mi 14 let a jsem z domova pro vzdělané dívky"

Koukal jsem na ní. Viděl jsem, jak se klepe, jak se ji do očí nahrnuly slzy když na ní král Viserys I zvýšil hlas.

„Hodně štěstí" řekl jsem ironicky. Nezajímala mě. Byla z toho debilního domova,nedá se jí věřit.

Přišel jsem k ní blíž,je nová na hradu, musím si jí prohlédnout. „Vyhrň si rukávy" řekl jsem jí.

Ty rukávy na těch šatech byly doslova k ničemu. Vůbec jí nemohlo být teplo. Pomalu si vyhrnula rukávy a já zůstal pouze stát jako solný sloup.

Viděl jsem modřiny. Tato dívka nebyla milována. Bylo to vidět. Ostatní dívky se k ní nechovaly hezky.

Copak je tak zlá? Vždyť jí je pouze čtrnáct. „To by stačilo, Aemonde zpátky k mému trůnu" řekl král Viserys I. Samozřejmě, předtím jsem tam stál jako nějaký pes a teď se tam budu vracet, jsem princ, né loutka.

„Králi, je to nová dívka, musím si jí prozkoumat než ji pustím na hrad" řekl jsem a zasmál se svým ironickým úsměvem. Stále se klepala.

Popravdě, si nejsem jistý, jestli to bylo strachem nebo zimou. „Celkem se mi zalíbila, bereme jí" vyznělo to spíš jako rozkaz než jako otázka.

„Fajn,ale jedna chyba a letí" s těmito slovy odešel král a královna z místnosti.

„D-Děkuji" řekla skoro neslyšně. „Co ty modřiny" zeptal jsem se jí a trochu zvýšil hlas.

Bylo vidět, že se lekla. Nechci aby se mě bála, chci aby mě respektovala. „Dívky v domově mě nenáviděly. Když jsem dostala nějakou pochvalu, žárlily"

Přesně jak jsem si myslel. Bylo vidět že přemýšlí o minulosti, o tom všem co jí udělaly. „Tady jsi v bezpečí Ještěrko" řekl jsem a mrkl na ní.

O té přezdívce jsem moc nepřemýšlel. Byla vystrašená a opatrná, stejně jako ještěrka. Ona se pouze usmála.

„Chtěla by jsi provést hradem ?" Zeptal jsem se jí. Přece jenom, když bude služebná měla by se tu nějak vyznat. Pouze kývla hlavou.

„Budeš se muset naučit mluvit ještěrko, král nemá rád neverbální komunikaci" „D-Dobře" vykoktala ze sebe.

Ona jí ta stydlivosti přejde. „Vyrazíme nejdřív do šatny, musíš se převléct ještěrko" řekl jsem a vyšel. Ona mě pouze následovala jako nějaké maličké štěňátko.

Když jsme konečně prošli všechny chodby a došli do šatny nechal jsem jí na starost naší nejlepší služebnici.

„Tak zas někdy ještěrko" řekl jsem a zamával jí. Nemiluji jí. Pouze jsem se zasmál nad svým přemýšlením.

Určitě, jako princ budu milovat nějakou služku co si přišla jen tak na hrad. Nepustím si jí do svého soukromí.

Nezaslouží si vědět proč jsem přišel o oko, že mám pod páskou falešné oko.

Ne moc lidí ví, jak jsem přišel o oko a myslím, že to nepotřebují vědět. Není to jejich starost.

Přezdívku jsem jí dal abych ji nemusel říkat Olivio. Zní to jak kdyby byla nějaká moje milenka.

Ani v tom nejhorším snu. Je lepší než ta minulá. To bez pomyšlení. Má i skvělé tělo. Tělo má ve tvaru přesýpacích hodin.

Velká prsa, krásnou tvář. Ale je to jen další šlapka z domu pro vzdělané. Hah, ta minulá byla vzdělaná asi tak jako náš královský pes.

Takže vůbec. Když jsem odcházel od šatny tak jsem viděl krále Viseryse I jak jde ke mně.

„Aemonde,zrovna s tebou potrebuju mluvit" řekl a usmál se. „Co se děje" řekl jsem.

Prosím že Vhagar nic neudělala. Posledně mi to stačilo když jsem honil Luceryse.

Syna Rhaenyry Targaryen. Jenže Vhagar přestala poslouchat a vše skončilo. Rhaenyra se odstěhovala společně s Daemonem Targaryenem na dračí kámen a už nikdy se neobjevili v Královo Přístavišti.

„Ta dívka, myslím že Olivia, bude tvá služebná" tak tohle jsem nečekal. Koukal jsem na něj jako kdyby právě spadl z hrušky.

„Ehm, dobře" řekl jsem a vyrazil do svého pokoje. „Hah kde máš oko bratře ?" Aegon.Bratr, kterého stále a dokola baví si dělat srandu z toho že nemám oko.

„Abych si nevzal to tvoje" řekl jsem a s těmito slovy odešel. Nevím co, ani proč ale ta holka se mi zdá nějaká povědomá.

Jako bych ji už někde viděl, jako bych jí znal celé roky. Ovšem, nemůžu si vůbec vzpomenout. Není to  dívka z nějakého rodu ? Viděl jsem ji někde na ulici ?

Je to možné, dost často tam tajně chodím. Matka by vyletěla z kůže kdyby to zjistila.