Seznámili jsme se v knihovně

23.

Natálie
V noci mě probudil křik. Byl z vedlejšího pokoje. Okamžitě jsem vyletěla z postele a běžela do obýváku za Nikem.

Nik sebou házel na gauči. Měl noční můru.

,,Niku! Probuď se"přišla jsem k němu a hladila ho po vlasech.

Nik se probudil. Koukal se kolem sebe vystrašeně.

,,To nic. Byl to jenom sen"utěšuju ho.

Pořad byl vystrašený, tak jsem se rozhodla si k němu lehnout. Nik se mi okamžitě zahrabat do náruče.

,,Tohle mi chybělo"zašeptal. ,,Mě taky"zašeptám na zpět.

,,Co se ti zdálo? Nemusíš mi to říkat jestli nechceš"zeptám se ho. ,,Řeknu ti to"namotá si na prst můj pramen vlasů.

,,Zdál se mi moc špatný sen. Byla jsi tam ty, pohádali jsme se a ty jsi pak spáchala sebevraždu. Bylo to tak živé. Nedal bych to bez tebe"zachvěje se.

,,To bych nikdy neudělala"přísahám. Musím ho silně obejmout. Za chvíli slyším pravidelné oddychování.  Nik usnul.

Chvíli ještě přemýšlím nad tím co se Nikovi zdálo, ale potom taky usnu.

Ráno
Ráno jsem se probudila sama. Nikdo vedle mě neleží. Za chvíli do obýváku přišel Nik. V ruce měl talíř s jídlem. ,,Dobré ráno"nahne se ke mě a dá mi pusu. ,,Promiň"omluví se. ,,Dobré ráno"popřeju mu taky a dám mu taky pusu.

Nik se jen usměje. Podá mi talíř a sedne si vedle mě. ,,Měl by si ležet. Žebra se ti musí zahojit"říkám přísně. ,,Nevydržím ležet a navíc mě už tak moc nebolí"řekne mi svůj argument. ,,To si řekneme potom až mi budeš muset pomoct pověsit prádlo"zasměju se. Nik mi nikdy nerad pomáhal věšet prádlo.  

,,Neee. No tak mě trochu víc ty žebra bolí"začne dělat chudinku. ,,Ne dělám srandu. S tím mi pomáhat nemusíš"dám mu pusu na líčko.

Potom si sním vajíčka. Byli moc dobré.