V nemocnici smrti (Dark Deception fanfikce)

Prolog

Dalšímu skoku se nedalo vyhnout. V cirkusu to už nebylo ani trochu bezpečné a ti klauni by mě zvládli zabít, kdyby mě relikvie nepřenesla. Bohužel, čím častěji se takto přesouvám, tím obtížnější je pro mě nabrat ztracené síly. Nezabránilo mi to však postupovat ve stopách démona, který má jistě odpovědi na mé otázky. Jeho stopy mě tentokrát zavedly před velkou nemocnici. Nemohla jsem se vydat dovnitř hned, protože jak jsem již zmínila, ty skoky mě oslabují a trvá dlouho, než naberu zpátky své síly. Když už jsem nabrala dostatek sil, odhodlala jsem se vstoupit do nemocnice. Namísto další šílené noční můry jsem spatřila spoustu... žen. Přesněji se jednalo o sestřičky, a to velmi zvláštní sestřičky. Na hlavě měly lékařské tašky a pohybovaly se pomocí kolečkových bruslí. Když jsem je spatřila, začala jsem uvažovat nad tím jak asi pod tou taškou vypadají, ale pak jsem si řekla, že je lepší, bezpečnější, to nevědět. Jak jsem tam tak stála, žádná ze sestřiček se na mě nepokusila zaútočit. S pomocí relikvie jsem zjistila, že to jsou démonky, které loví výhradně jen muže a říkají si "Reaper Nurses". V každé z nich je duše ženy s extrémní nenávistí k mužům. Tato nemocnice láká muže, kteří nerespektovali a ubližovali ženám a jako "odměnu" za tyto činy dostanou zde nekonečné mučení ženami, které nedokážou muže vystát. Tak jako tak musím být na pozoru. Sice loví jen muže, ale pokud se jim znelíbím, mohou mě zabít. Jak jsem tam tak stála, jedna ze sestřiček se ke mně vydala a nabídla mi posezení. Dokonce mi nabídla čaj, ale odmítla jsem ho pít, poněvadž mohl být zdrogovaný nebo otrávený. Sestřička se tomu zasmála a řekla mi, že tady jejich "léčení a slitování" dostávají pouze muži a tím pádem se nemám čeho bát. Zaslechla jsem pak, že si šeptají a pak se u nás začalo scházet hojné množství sestřiček. Ta naproti mě mi řekla, že se mohu přidat k jejich sesterstvu léčení a milosrdenství. Podle ní má duše prošla všechna kritéria potřebná pro vstup a že je k tomu potřeba pouze "malý zasvěcovací rituál", abych se stala jednou z nich. Dokud se nezmínila o "malém zasvěcovacím rituálu", který malý jistě nebude, dalo by se říci, že by to šlo. Když jsem se porozhlédla, viděla jsem, že většina z nich držela ve svých rukách veliké injekce, což mě přivedlo na myšlenku, že má odpověď může znamenat smrt. Byla jsem připravena použít relikvii k úniku, když jsem jejich nabídku odmítla. Nejdříve bylo velmi znepokojivé ticho, ale pak se začaly smát. Zjevně na ně má odpověď neměla žádný efekt. Sestřička naproti mě mi řekla ať se tu cítím jako doma a že si mohu jít kam se mi zlíbí, ale za žádnou cenu nesmím do zakázaných oblastí. Na můj dotaz jak to myslela mi odpověděla, že tak označují buď nepřístupná místa, která jsou buďto zbořená nebo se staví, a místa, kde mají místa jako převlékárna a podobně. Tak jako tak mi to přišlo jako výmysl. Díky relikvii mi bylo jasné, že tyto noční můry, které procházím, jsou dílem démona, kterého hledám a jeho kumpáni se mě už nejednou pokusili zabít a mě přijde nanejvýš podezřelé, že by dělaly takový poprask jen kvůli tomu, co mi řekla. Než odsud odejdu, budu muset nějak zjistit proč jsou zakázané oblasti zakázané.