V nemocnici smrti (Dark Deception fanfikce)

Kapitola 2. Na stopě

Pohled E

Pro zjištění potřebných informací jsem potřebovala se tu rozkoukat. Už během rozkoukávání jsem spozorovala nějaké věci. Například pokud jsem na ty sestřičky natrefila a zrovna se o něčem bavily, úplně vždycky změnily téma své diskuze. Ale fakt vždycky. I když se bavily pouze o počasí a já na ně natrefila, začaly se se mnou bavit, ale o svých životech v reálném světě. Zpočátku to bylo zajímavé, ale pak se to začalo omýlat dokola. Vždycky to bylo o tom, že měla poměrně slušný život, většinou to byla doktorka, pak se ale objevil nějaký chlap, který ji nakonec podrazil a ona se mu pomstila a zabila ho. Jen málokdy se se mnou bavily o tématu o kterém se bavily jen mezi sebou, ale většinou to byly jen ženský věci a podobně. Takže to vypadá, že odposlouchávat hovory sestřiček mi v odhalení identity zakázaných oblastí očividně nepomůže. Pak mě napadlo, že bych mohla něco zjistit od Gold Watchers. Nejsem si jista zda-li tu jsou nějak dlouho, ale jistě něco budou vědět. Navíc jsou poměrně výřeční, takže nějakou informaci jsem z nich schopna dosáhnout. Rozhodla jsem se tedy si na jednoho z nich "počíhat", abych s ním pak mohla hodit řeč. Naštěstí jsem nečekala dlouho, protože jeden z nich šel k místu kde jsem byla. "Nazdárek." pozdravila jsem ho. Nijak jsem ho nezaskočila (což bylo divné vzhledem k tomu, že jsem byla do této chvíle skryta) a jen mi pokynul ať se vytasím s tím co chci. "Nechtěl by sis popovídat?" navrhla jsem. Gold Watcher se zamyslel a pak řekl: "To nezní špatně. Navíc jsem z žádným smrtelníkem nemluvil a mohlo by být zajímavé vědět o čem se lidé jako ty baví." Můžu říct, že mě ta odpověď, respektive druhá část odpovědi, zaskočila. V rámci možností jsem očekávala, že bude souhlasit, ale fakt, že s žádným smrtelníkem nemluvili, tak to bylo teda něco, co jsem nečekala. Tak jsme si teda povídali, většinou o současné situaci, někdy i o minulosti a párkrát vyzvídal moji minulost, když jsem ještě neskončila tady. Bylo to téma, které bych mu klidně i řekla, ale ani já sama si nic nepamatuji a jak se zdá, tak ani oni sami kolikrát nevědí čím byli. "Jsem velmi rád, že si takto s tebou mohu povídat. Doufám proto, že se nezapleteš moc blízko k těm zakázaným oblastem." řekl mi Gold Watcher. "Nepočítám s tím, že bys mi to řekl, ale proč jsou ty oblasti zakázané? Co je tam tak zlého, že tam nesmím?" vyzvídala jsem. "Skoro nikdo tam nesmí. Být v nich nebo být poblíž je pro tebe velmi nebezpečné." řekl. "To mi moc neodpovědělo." řekla jsem naoko podrážděně. "Nechci tě k ničemu nabádat a u tohoto téma nejsem moc sdílný, ale můžu ti dát tip na někoho, kdo by v tomto tématu byl o dost sdílnější než já." nabídl mi Gold Watcher. "A kdo je ten šťastlivec?" zeptala jsem se ho. "Není to nikdo jiný než Lucky the Rabbit. Jen musím upozornit, že pokud s ním chceš mluvit, zmiň mu, že tu jsi na přání sestřiček." vyložil mi Gold Watcher. Nejspíš mu došlo, že ho nechápu, protože pak dodal: "On totiž odmítá mluvit s 'prachvobyčejnými' smrtelníky, ale když mu tohle řekneš, jistě bude velmi výřečný. A pokud jsou mé informace aktuální, tak by tu někde měl být." Slušně jsem mu poděkovala a vydala jsem se hledat toho ušáka. Našla jsem ho poměrně brzo. Zrovna se bavil s jednou sestřičkou a mohu říci, že to bylo zvláštní. On si ji totiž držel hodně blízko sebe a ona se tomu nebránila, což bych od někoho s duší prolezlou nenávistí k mužům rozhodně neočekávala. Nejspíš byl výjimkou, takže jí to nevadilo, ale tím se budu zabývat později. Pak tedy odešla a Lucky byl už volný. "Jestli mě chceš sbalit, předem ti říkám, že máš na to zapomenout." řekl mi Lucky, když si mě všiml. "To ani nechci. Chci si s tebou promluvit." řekla jsem. "No a? Radím ti, aby to bylo něco opravdu důležitýho, protože já se nebavím s každou flundrou, kterou potkám." řekl mi Lucky. Nevím jestli to Gold Watcher zmiňoval, ale tady Lucky je extrémně arogantní, když mluví se smrtelníky jako já. "Pokud to pomůže, tak já tu nejsem jen tak. Ty sestřičky mě tu ubytovaly, aby bylo jasno." řekla jsem mu. Lucky si jenom pohrdavě odfrkl. "Tak jako tak, moc se zdržovat nechci, takže vyklop co chceš nebo jdi do řiti." vybídl mě. Docela jsem zvažovala, jestli mám tomu arogantnímu pitomci něco říkat, ale za pokus nic nedám. "Nevíš něco o těch zakázaných oblastech?" zeptala jsem se. "Jestli je ti život milý, tak se těm místům obloukem vyhýbej. Pokud jde o tajemství, jsou super háklivé, obzvlášť pokud se to tajemství týká jich. Ti, kdo odhalili jejich tajemství, zažili muka. Rozhodně to nebylo něco, co by vydržel obyčejný smrtelník sledovat." řekl mi Lucky a lhala bych, kdybych řekla, že mě to nijak neznepokojilo. "A nemohl bys mi aspoň trochu prozradit co tam je?" vyzvídala jsem. "To bych mohl, ale pak by mohly zjistit, že ti to někdo řekl a dostaly by tě během chvilky a já bych to měl na triku. Možná by nezjistily, že jsem to řekl já, ale i tak by se to se mnou táhlo." vysvětlil mi Lucky. "Tak víš co? Pokud by zjistily, že jsem jejich tajemství odhalila, řeknu jim, že mi to řekl jejich hlavní šéf. Na to nemohou nic říct." navrhla jsem. Lucky nejspíš sváděl se sebou vnitřní boj. Nejspíš mi to opravdu chtěl říct, ale nechtěl to házet na jejich šéfa, ale nakonec se podvolil. "Tak dobře. Ty zakázané oblasti jsou rozličné, ale poměrně často to jsou velké mrazáky, kde skladují mrtvoly, aby jim vydržely co nejdéle čerstvé. Když to na ně totiž přijde, potřebují do něčeho kousnout a díky těm mrazákům mají stále dost zásob." rozpovídal se Lucky. Nejspíš si všiml mého nechápavého výrazu, protože se chystal ještě něco dodat, ale najednou zbystřel. Chtěla jsem se ho zeptat co se děje, ale hned mě umlčel. "Jde sem. Máme dva možné scénáře. První, že nás spolu uvidí a nejspíš bude mít podezření, nebo je tu druhý scénář, kdy prásknu do bot, takže uvidí jenom tebe a nic nebude podezřívat." řekl Lucky. "A není to náhodou výmluva, abys mi neřekl víc?" rýpla jsem si do něho. "Hele, drž hubu. Chci ti zachránit život, i když k tomu nemám sebemenší důvod, tak projev trochu úcty." řekl vztekle Lucky. Už jsem chtěla něco říct, když v tom jsem to zaslechla. Byl to tichý, ale nezaměnitelný zvuk kolečkových bruslí. Lucky měl pravdu. Jedna ze sestřiček jde sem.