𝓦𝓱𝓸 𝓞𝔀𝓷𝓼 𝓣𝓱𝓪𝓽 𝓒𝓻𝓸𝔀𝓷 ✔︎

Tatíček Princátka

Cb: *když jsem se ráno probudil, bylo to v Lixího náruči. Už jsme byli z místa, kde jsme usínali pryč a už jsme vcházeli do jeskyně před mojí věží* h- ne. Ne, ne. Lixí tam nemůžeme. Co kdyby byl tatínek doma. Tam musím jen já a Bbokari 🥺

F: o-oh.. Aha ☺️ no tak já přijdu večer
*chytl jsem ho za zádička a dal jsem mu obrovskou pusu*
Když nebude doma, tak nech pootevřený to okno, když bude, tak ho zavři
*hezky jsem se na něj usmál a vyskočil jsem na Morigan*
H- a brunetko! Moje brašna.

Cb: vezmeš si ji večer, schoval jsem ji hm ☺️ *pohladil jsem ho po tvářičce a dal jsem pusu Morigan* papa *zamával jsem jim a rozeběhl jsem se k věži. Rychle jsem vyběhl schody věže jako nouzový vchod a objevil jsem se v kuchyni* tatíčku! Nevíš co se mi vše stalo! 😭 Bbokari mi utekl a tak jsem musel rychle za ním! Ale naštěstí ho mám!! 🥰

Bg: Changbine!
*Rychle jsem ho na sebe namáčkl*
Víš, jak jsem se bál?!

Cb: omlouvám se! Moc se omlouvám tatíčku! 😭😭

Bg: už nikdy nepůjdeš z věže ven. Je to tam neskutečně nebezpečné

Cb: oh.. Ale... Ale nebylo to nebezpečné.. Království je moc hezké 🥰

Bg: ne Changbine.. Není... Lidé jsou zlí.
Udělám ti tvoji oblíbenou polévku, ano?

Cb: a-ano tatíčku... Půjdu se vykoupat ☺️

Bg: mmhm- co to máš?
*chytl jsem šátek*

Cb: o- to.. Jeden pán mi ho dal ve městě.. Byla mi zima na ramínka

Bg: okamžitě mi to dej

Cb: ne-.. Ne to ne 🥺 já ho chci mít. Proč ho nemohu mít?!

Bg: nebudeš ho mít. Prostě ne. Hned mi to dej rozumíš mi?

Cb: nevím, proč bych ho nemohl mít! 😭. Neber mi ho *zacouval jsem a trhnul jsem s sebou* je můj! Dal mi ho! Je můj!

Bg: vážně?!! Dobře! Tak vypadni do pokoje!

Cb: *rozbrečel jsem se a s šátkem na prsou jsem se tam rozeběhl* 😭😭 je to na nic Bboki. Bylo mi s ním tak moc dobře... A teď. Teď tady pláču 😭😭😭😭

B: m-mrau 🥺🥺😭
*shoulil jsem se do klubíčka k němu a začal jsem moc vrnět*

Cb: *natulil jsem si ho k sobě a rozmazaně jsem se přes slzy díval na svůj šátek... Jakobych... Jakobych ten symbol* hhhhh! *vyběhl jsem pro svůj skicák* já-! Moje kresba *uviděl jsem ve svých vzpomínkách též symbol, ale už jakoby byl z dávných. To miminko! Stejný symbol na stěnách! Stejné narození!* h-hg! To není možné.. Ne to doopravdy není možné. Asi se mi to jen zdálo

Bg: *asi po dvou hodinách jsem šel nahoru s polívkou v ruce*
Binnie? Promiň synku. Neskutečně moc se ti omlouvám......... Nech si ho..
*dal jsem mu na stoleček polévku*

Cb: děkuji tatíčku *obejmul jsem ho* promiň mi to 🥺 *začal jsem hamat* moc dobrá ☺️ t-tatínku... Víš.. Víš jak jsi mi jednou donesl tu barvu? Já... Já že.... Už mi došla

Bg: barvu? Na malování?

Cb: ano... Jsou tu ještě prázdné stěny

Bg: ale je to tak daleko zlatíčko. Jen cesta tam mi potrvá 3 dny

Cb: já vím, že je.. A také se mi po tobě bude stýskat.. Ale je nejlepší 🥺

Bg: ach Binnie... Ale.. Slíbíš mi, že nepůjdeš ven z věže?

Cb: ano, slibuji. Doopravdy ☺️

Bg: *pevně jsem ho obejmul*
Mám tě neskutečně moc rád....
*chytl jsem si jeho dlaň k srdci*
Zazpíváš mi před mým odchodem?

Cb: mhm ☺️ ještě ti u toho připravím hamání *začal jsem zpívat a tančit, u toho jsem mu balil ovoce do košíčku*

Bg: *s úsměvem a zavřenýma očima jsem ležel na křesle. On mě pak pohladil po tváři a já jsem znovu omládl. Ach... Jak já miluju mít doma takovou cennost*

Cb: ☺️ tatíčku.. Už je to hotové

Bg: *postavil jsem se*
Děkuju ti synáčku 🥺☺️ spustíš mi tvůj závoj?

Cb: ano, ach jistě, co bych pro tebe neudělal ☺️🥰 *spustil jsem mu ho*

Bg: měj se tu krásně broučku, neopouštěj věž. Mám tě rád!
*začal jsem se spouštět dolů*

Cb: ☺️ *vytáhl jsem závoje nahoru a ještě jsem mu mával. Když zašel, zavřel jsem okno na 30 minut a pak jsem ho otevřel.
Rychle jsem se šel vykoupat a nově hezky obléct. Pak jsem zavěsil nové závoje, aby mohl Lixí hezky nahoru a přichystal jsem mu brašnu. Pak už jsem jen nedočkavě čekal a maloval na zeď motýlky*