6.

13 3 0
                                    

Naše cesty se propojovaly každý den, jelikož jsme spolu chodily do školy.

Vyhýbala jsi se očnímu kontaktu a dávala mi nervózní úsměvy.

Proč...proč jsem si to zasloužila. Však jsi to chtěla taky, naše těla to potřebovala.

Často jsem se na to téma snažila napojit, navázat. Snažila jsem se ti naznačit, že ti není ukončené.

Musíme si o tom promluvit.

Ale bylo to jak mluvit do dubu.

,,Katie, počkej na mě..." spěchala jsi na autobus...beze mě. Znovu.

,,Promiň, neviděla jsem tě," nervózně jsi se usmála.

Vždy jsi byla špatná lhářka.

Minimálně já jsem to poznala.

Her kisses. My drugsKde žijí příběhy. Začni objevovat