My SurfBoy

IV.

Nebylo to nejlehčí. Nebylo to vůbec lehké. Pořád jsem padala do té nechutně slané vody a Tayler se mi jenom smál.
„ jdeš na to moc rychle " uchechtl se. „ zkus si nejdřív kleknout, a pak až se postavit " Jsem tvrdohlavá a to dost, ale chtěla jsem mu dokázat, že i já se dokážu postavit na nějakým stupidním prkně. Tak jsem dospěla k názoru, že ho pro jednou poslechnu.

Zkusila jsem to přesně tak, jak mi to řekl. Nejdřív kleknout a pak postavit, ale i tak jsem hned sletěla do vody. „ nemá to smysl " prohodila jsem směrem k němu hned, jak jsem se vynořila z podhladiny.
„ nevzdávej to hned po 5 minutách "
prohodil zpět ke mně. „ nejde mi to a ty to moc dobře vidíš " protočila jsem oči.
Jen se na mě podíval a rozplaval se směrem ke mně. „ fajn, tak to zkusíme jinak " řekl když připlaval těsně před prkno na kterém jsem ležela. Na tváři se mu objevil úšklebek a já hned poznala, že to není nic dobrého. Když jsem ucítila jeho ruku na mých holích zádech, projela mi tělem vlna čehosi mně doteď neznámého. Ucítil mé zachvění pod jeho dotekem, ale jen se uchechtl. „ slez " přikázal mi. Nadzvedla jsem obočí, ale slezla, protože být víc času na tom stupidním prkně by mě asi zabilo. „ vidíš támhle tu vlnu? " zeptal se mě. „ slepá nejsem " odfrkla jsem a oči otočila v sloup. „ už jsem se lekl " usmál se, i přes to, že věděl jak mě to vytáčí. „ tu vlnu sjedeš....s mojí pomocí " „ oooo brrr hochu, bude to takhle " přeslazeně jsem se usmála a větu dokončila. „ ty mě teď momentálně necháš doplout na břeh a na tohle prkno, už nikdy v životě nestoupnu " pohodila jsem vlasy, otočila se a rozplavala jsem se směrem ke břehu. Nic nenamítal, což mě dost překvapilo vzhledem k těm jeho pitomejm narážkám.

Když jsem vylezla konečně na břeh, a odlepila si tu pásku co držela to nechutné prkno u mě z nohy, vydala jsem se rovnou k autu za účelem ze sebe sundat tuhle podivnou gumovou věc zvanou "oblek na surf" asi.

**********

„ copak? Nějak vyřízený ne? " volala jsem na Taylera, který se právě hrabal na břeh stejně jako já před 45 minutami. „ radši mi pojď pomoct s prknem, když máš tak plnou hubu slov " zařval na mě protivně zpátky. „ tak na to rychle zapomeň " odsekla jsem a převalila se na záda.
Hned jak se ke mně vyškrábal, hodil po mně to mokré prkno. „ děláš si srandu? " vykřikla jsem. „ ne kotě, neboj se " „ to "kotě" si pro příště odpusť " Zavraždila jsem ho pohledem. „ nebo se kotě " Na to už jsem vážně neměla, a tak jsem se zvedla a bez jediného slova odcházela pryč od něj. „ noták, Em počkej " zavolal prosebně, ale já na to nereagovala a pokračovala dál v cestě.

*******

Slyšela jsem motor, a ten zvuk se stále přibližoval. Podívala jsem se vedle sebe a proklínala se za tuhle chybu. Zase on.... Stáhl okénko a nadechl se. „ nasedni, zavezu tě domů, za chvíli má pršet " dodal po chvíli. „ v pohodě, ráda se projdu " otočila jsem se zpět před sebe a sledovala cestu. „ nech toho a nasedni " zopakoval znovu. „ ty mi nedáš pokoj viď? " prohodila jsem „ dokud nenasednes tak ne " protočila jsem očima a přešla na stranu spolujezdce. Nasela jsem a zapla si pás. Spokojeně se usmál a rozjel se vpřed.

*********

Jedeme už 10min., a za tu dobu jsme ani jeden neprohodil pouhé slovo nebo jen naznačení navázat komunikaci s tím druhým. Při odbočce do ulice ve které bydlím ovšem však nezabočil. „ kam jedeme, když si právě přejel odbočku " prohodila jsem po 10min. ticha. „ chtěl bych tě vzít na jedno místo " řekl klidně a jednoduše. „ a co když já nechci nikam jet s tebou? " otázala jsem se. „ tak to máš blbé, protože auto řídím já " na to už jsem nic neřekla a pozorovala baráky probíhající za oknem auta.

*********

„ jsme tady " řekl po 30 min. cesty. „ konečně " Nacházeli jsme se na opravdu nádherném místě.

Útesy pod kterými narážela voda do kamenů byla neobyčejná podívaná. Nikdy jsem to naživo neviděla a začínám toho litovat. Premiéra v 16 letech. Slunce, které zapadalo v dáli moře dodávalo úžasné atmosféry. Šplouchajíci zvuk vody byl tak moc uklidňující, že jsem na chvíli zapomněla s jakým člověkem jsem na tomto místě. Tedy do té doby než mě jeho ruka vyrušila z mých myšlenek.
„ dole je to hezčí, pojď " chytl mě za ruku a vedl směrem dolů z útesu.

Přeskákali jsme kameny a sedli si na ten poslední, který byl nejblíže k zapadajícímu slunci. Vítr tady foukal poměrně více než na útesu. Byl to úžasný pocit. „ jak se jmenuje tedy ten tvůj údajný kluk? " zeptal se. „ Christian " odpověděla jsem rychle a stručně. „ jsi s ním šťastná? " Co to je za otázku jasně že jsem. „ ano, jsem " „ kde jste se poznali? "
Zeptal se znovu. „ proč se na to ptáš " otočila jsem se k němu. „ zajímá mě to " řekl s klidem. „ tak tě to zajímat nemusí, nic ti do toho není " rozkřikla jsem se, protože mě ty jeho otázky opravdu vytáčely. „ v sobotu je u mě párty......zvu tě " řekl najednou. „ emmm, to je v pohodě na tohle moc nejsem " „ měla bys ses odvázat a přijít " řekl znovu s přemlouvacím tónem hlasu. „ možná přijdu " vážně jsem to řekla? jasně že nepřijdu neznám ho ani týden. Teda možná nepřijdu. „ tak fajn " usmál se.
„ kde je ten déšť jak si říkal? " až teď mi došlo že vlastně doteď nepršelo. „ dejme tomu, že to byla záminka abys nastoupila " usmál se s tím jeho protivným úšklebkem. „ lháři " zanadávla jsem. „ jinak bych tě do toho auta nedostal tak co jiného jsem měl dělat? " „ nechat mě jít pěšky " „ to jsme právě nemohl, chtěl jsem tě sem vzít " řekl klidně.

*********

Vrátila jsem se domů za tmy, asi kolem desáté hodiny. Hned jsem zalezla do koupelny a vlezla rovnou do napuštěné vany čisté SLADKÉ vody.

Zrovna jsem se převlékla do pyžama, když mi zacinkal mobil. S plným nadšením jsem přiběhla k nočnímu stolku, kde byl mobil položen a zvedla ho. Myslela jsem si, že mi psal Christian, s kterým jsem si nepsala celý den...., ale byla jsem na omylu.