otec.nidky se s ním nebavíte o konkrétních věcech.ptá se co dělám nebo kde jsem a když se mezi námi rozhostí ticho snažíme se nalézt otázky aby rozhovor pokračoval.Abychom mu mohla říct.chápu že tě svět zlomil.bylo toho na tebe moc . neviním tě z toho že jsi nevěděl jak být ke mě něžný.někdy se zastavím a přemýšlím o všem cos udělal špatně a o čem se nidky nezmíníš.protože si to neuvědomuješ.
v žilách mi proudí tvoje krev .jsem ze stejného masa jako ty .tolik jsem toužila po pozornosti až jsem se uzavřela do sebe .jsem tvoje dcera.
vím že tohle klábosení je jediný způsob jak mi říct že mě máš rád .a to samé platí i o mně.
