Pohled Vall:
Když jsme se rozhodli že půjdeme pít musela jsem se do něčeho obléct.Bylo to složitý protože já nic moc do clubu nemám.Tak jsem si vzala ty šaty co jsem měla minule.......
"Ou,hmmm sluší ti to"řekl trochu vyděšeně Petr
"Jsou to přeci jen šaty"kouknu na něj a on se usměje.Pak jsme tedy odešli.Petr mi otevřel dveře od taxi a já nasedla.A jeli jsme.Když jsme dojeli hned jsem šla k baru a začala pít.Petr se ke mně po chvilce přidal.Pak jsme jen pili a tančili.Když už jsme byli celkem dost nalitý jeli jsme domů.Přišli jsme do bytu a já si sundala boty. Lehla jsem si na postel a hned vedle mě Petr, otočil se na mě a koukal mi do očí. Po chvíli vzal mojí bradu do dvou prstů a spojil naše rty. Ze začátku líbal opatrně s něžně ale potom polibky byli plné vášně a dost dravé. ,,Chceš to?" Zeptal se opatrně se strachem v hlase. Se jako bojí odmítnutí? Jako zvíře barů a nejsebevědomější člověk kterého znám se bojí odmítnutí? No ty vole. ,,Se ještě ptáš?" vzdychla jsem mezi tím co mi dělal malé modřinky na krk. A pravou rukou pak pomalu sjížděl dolů. Byl u lemu kalhotek když v tom jsem celkem znervózněla. Očividně si toho všiml ,,Neboj bude to krásný" zašeptal a dvoumi prsty do mě vniknul. Rozepla jsem mu zip abych naznačila co chci. Kalhoty si sundal a zvedl se aby do mě zasunul něco jiného než prsty. Čím víc přirážel, tím víc a hlasitěji jsem vzdychala. A on si jen užíval ten pohled na mě.Po pár minutách zrychlil tempo a já věděla že to brzo skončí.Nejednou mnou projela vlna rozkoši.On se na mě podíval a usmál se. Lehl si vedle mě a já se k němu přitulila.
Ráno:
Jeli jsme zase za Zuzkou. V nemocnici mi řekli že Zuzka bude moct příští týden domů. Nevím proč ale objala jsem radostí Petra. On moc nadšený ale nebyl. Pobyli jsme u Zuzky a já jí všechno řekla.Celkem se mi ulevilo.Po asi 2 hodinách jsme odešli.
"Tak co budeme dělat?" Zeptal se mě Petr.
"Nevím" trošku se zamyslím
"Nechceme jít do clubu?"řekne Petr
"Jo,ráda." Odpovím mu
Když jsme přijeli domů na chvilku jsme si lehli.
Petr mi věnoval polibek do vlasů a usnul.Spali jsme asi 5 hodin.Po probuzení jsme se políbili a šli se nachystat.Vzala jsem si krvavě rudé šaty.
"Ouu sluší ti to;)" řekne a políbí mě.
"Tak jdeme?"zeptá se
"Jasný" nadšeně mu odpovím
Když jsme přijeli do clubu dali jsme si drink.Když si Petr odběhl na záchod někdo mi zaťukal na rameno. Otočila jsem se a on se na mě usmál....
"Hej kočko máš něco v oku.."řekl neznámí
"A co prosimtě."řeknu otráveně a mezi tím přijde Petr.
"Moje oči." Ahaaaa dobrý no
"Ehm ty v něm taky něco máš"odpovím
"A copak kočičko?"zeptá se neznámí
"Můj krásnej odraz"řeknu drze a on se zamračí. Naopak ale Petr se začal smát.
"Ouu kámo tak ta tě setřela...."řekne Petr
"Haha moc vtipný" odpoví mu neznámí.Petr mě dlouze políbí a neznámí odejde.Já se jen usměju do polibku.Celou dobu jsme byli spolu a přišel i Calin. Ten si asi všiml že spolu něco máme a na chvilku mě odtáhl pryč.
"Hele chci abys mě seznámila se Zuzkou."
"No to ani hovno.Nechápu proč bych to měla dělat stejně jí jen využiješ a ještě k tomu si mě málem znásilnil takže si o tom nech jenom zdát." Odpovím mu dost naštvaně.
"Hele bejt tebou tak to udělám nebo řeknu Petrovi co se stalo v tom clubu. A neboj trošku si to upravím."on mě jako vydírá?
"Proč by ti to měl jako věřit?"už to nedávám
"Protože já jsem jeho nejlepší kámoš a ty si jen holka na noc." Když to dořekli cítila jsem jak mi tečou slzy.Utřela jsem si je a řekla....
" No tak víš co dobře ale jestli se jí něco stane tak ne že po tobě půjdu já ale i spousta dalších!"ze smutku se najednou stal vztek a já se neudržela
"Neboj jo a promiň za to v tom clubu byl jsem zdrogovanej." Počkat on se mi jako omlouvá? Proč tak najednou? Nejdřív mě vydírá a pak se mi ještě omluví, to jako nemyslí vážně!
"No na to je pozdě nemyslíš?"jsem fakt nasraná
"Jo pravda." Byl úplně v klidu jak? Nevím nechápu to. Když jsem chtěla něco říct tak přišel Petr a přerušil mě.....
"Zdar co tady řešíte?" Zeptal se
"Ale už nic" odpověděl Calin a mrknul na mě.
"Vall nechceš už jít domů?" Petr prolomil ticho
"Jo jasně.Jdeme" odpovím trochu zaskočeně.
Šli jsme pěšky protože to byl kousek.
"V pohodě?" Prolomil ticho co mezi námi panovalo.
"Jo jasně" řekla jsem a nahodila jsem falešný úsměv.
"Prosím nelži" byl celkem dost vážný
"Petře opravdu se nic neděje jen mi není moc dobře" odpověděla jsem mu.
Mohou se vyskytovat chyby!!
