Paví mirákulum

Prolog

Suzanne:

Zdravím vás přátele jmenuji se Suzanne Roubalíková je 27 let a jsem hravní asistentka francouzského modního návrháře Gabriela Agresta který je však i Lišaj padouch který se snaží získat Mirákula Berušky a černého kocoura kteří ho však vždycky porazí, ale i já mám tajemství já mám Paví mirákulum kterým mohu vytvořit 7dmi monstrum, a ovládat ji.

Bohužel toto mirákulum je poškozené a ničí svého nositele přičemž už se to u mě začíná projevovat stejně jako kdysi u Gabrielovi manželky Emili které umřela a Gabriel s pomocí Baruščino a Kocouřího mirákula ji vrátit k životu, nikdo to nevím ale já ho miluju.............. .

Zrovna jssem šla vzbudit Adriana aby se připravil do školy když jsem uviděla Gabriela jak stojí u obrazu své ženy a zmizí v poklopu kterým se dostává do svého doupěte, když jsem se dostala k pokoji Adriana vstoupila jsem a hned jak jsem došla k postely opatrně jsem s nímm zatřásla a řekla:

,, Adriane, je ráno musíš vstávat"

Hned se na mě otočil a s úsměvem řekla:

,, Dobré Suzanne už vstávám, bude dneska snídat semnou?"

Přitom jsem hned jako nahlédla do svého tabletu a jako kdybych projížděla Gabrielův diář jsem řekla:

,, Bohužel tvému otci do toho vlezla jedna věc ale pokud vím zítra by to šlo"

Přitom jsem viděla jak posmutněl ale pak se usmál:

,,A nasnídala by ses semnou ty?"

Od jakživa jsem měla neutrální pohled ale když mě o něco takového požádá tak jsem se na něj mile usmála a s přikývnutím jsem se vydala směr kuchyně když se otval hluk z Gabrielovi pracovny, hned jak jsem rozrazila dveře ptala jsem se jestli je v pořádku protože ležel na zemi a byl nějaký unavený.

Když jsem mu pomohla do křesla chtěla jsem mu donést vodu když mě chytil za ruku a řekl:

,, Nikam nechoď nechci aby Adrain něco věděl"

Přitom jsem přikývla a potom co jsem se ujistila že je v pořádku řekla jsem mu co má dneska udělat a vydala jsem se směr kuchyň kde už jsem uviděla adriana jak snídá hned jsem ho pozdravila a s nalitím čaje jsem si vzala Croasant z pekárny jedné Andrianovi spolužačky, sedla jsem si vedle něj a začala se ptát co má dneska za program protože po škole musí jít na focení a  ještě další věci pro něj jako pro modela.

Když mi řekl v kolik končí tak jsme dojedli a spolu s jeho bodygárdem jsme se rozjeli směr škola.

Když jsme zastavili před vchodem rozloučil se přičemž jsem lehce zamávala a rozjeli jsme se zpátky jelikož mi už volal Gabriel že mě potřebuje, když jsem dojela objevil se předemnou jako duch a hned mě s chycením za ruku táhl do doupěte kde se proměnil a já také.

Když jsem se proměnila musela jsem si znovu prohlédnout to krásné oblečení, když mi řekl že našel osobu kterou bude chtít ovládnou a já mu měla dát větší sílu, už jsem přeměňovala peříčko když jsem se najednou rozkašlala.

už jsem se snažila říct že se nic neděje když byl hned u mě s se stáhnutím své přeměny mě vzal do náruče a když jsem se přeměnila zpátky byli jsme v jeho pracovně kde mě položil do křesla a s podáním vody řekl:

,,Čím dál víc se tvůj kašel horší, už ti nemohu dovolit aby jsi používala paví Mirákulum"

,,Ale pane-"

,,Nechci nic slyšet Suzanne, dej mi paví mirákulum"

Přitom jsem se sklopením sundala brož která trochu problikávala a dala mu ji do ruky, hned ji dal do sejfu který byl za obrazem a akonec mě nechal jít si lehnout k sobě do pokoje, převlékla jsem se do svého volného oblečení a s rozpuštěním vlasů a sundáním brýlí jsem ulehla do své postele.

Probralo mě však volání v mé hlavě které mi říkalo že se něco děje hned jsem se zvedla a v televizy jsem hned uviděla jak Gabriel bojuje proti Barušce a kocourovi tváří vtář, hned jsem vyběhla a s otevřením Sejfu jsem si vzala své mirákulum a přeměnou jsem se rozěběhla směr souboj.

Když jsem dorazila uviděla jsem Gabriela jak stojí proti starému muži s želvím mirákulem, hned jsem vytvořila sedmipříšeru která začala ničit bariéru starého muže a přitom jsem uviděla naštvaný pohled Gabriela který jasně říkal že jsem ho neposlechla ale nic neřekl a místo toho jsem stála vedle něj a sledovala jak posílá ovládané lidi proti berušce která měla dračí mirákulum.

Bojovali proti sobě ale pak ten starý pán se vzdal skříňky s mirákuli a předal úděl strážce Berušce, kříňka se změnila a poté co on se proměnil, viděla jsem jak Chloe křičí na gabriela aby ji dal tu škříňku tak jsem se rozkašlala, hned mě zachytil a nakonec se vzetím do náruče skočil na sedmimonstrum a se stáhnutím Akumy jsme zmizeli.

Když jsme byli v bezpečí proměnili jsme se zpět přičemž jsem spadla a v klubíčku na zemi jsem dostala záchvat že jsem nekontrolovatelně kašlala, hned se ptal co se děje přičemž se ozvala Dussu:

,, Moje paní, už je to horší bojím se že brzo přijde o cit v nohou to se často stávalo"

Přitom jsem slyšela Gabriela jak ji nadává aby mu řekla jak to napravit, zatímco se hádali přestala jsem kašlat a nakonec jsem řekla:

,, nelze to nijak napravit, já jsem se rozhodla že ho budu nosit a používat, je to jen moje vina"

,,Suzanne to není tvoje vina, ale moje nikdy jsem ti neměl říci o tom mirákulu, a proč jsi nezůstala tady když jsem byl venku mohlo se ti něco stát nebo by Beruška mohla získat paví mirákulum"

Přitom mě vzal do náruče a s odnešením do mého pokoje mě uložil do postele, myslela jsem že už půjde když mě však chytil za ruku a řekl:

,, Suzanne, nechci o tebe přijít jako o Emili snažím se najít způsob jak tě vyléčit ale vidět tě takhle je pro mě nesnesitelné"

Přitom si nejsenou sundal svůj prsten a s nasazením řekl:

,,Suzanne dávám ti prsten mojí ženy a mého syna, ať mmá něco po mě kdyby se něco stalo"

Přitom jsem se na něj dívala se zaskočeným pohledem ale nakonec jsem přikývla a pak co mi řekl že už dneska nemám pracovat a že mi pak přinesou jídlo odešel lehla jsem si a se schováním mirákula do nočního stolu jsem usnula spolu s Dussu která ležela u mé tváře.................. .

Adrien:

Suzanne, nevypadá dobře každý den ji slyším kašlat a nelepší se to, tak moc rád ji chci pomoct ale nevím vůbec jak,když jsme se rozloučili s mistrem Wu který po předání krabičky berušce přišel o všechny vzpomínky a nevěděl kdo jsme, teď sedím na lavičce v jednom menším parku a snažím se uklidnit když se předemnou objevila moje spolužačka Zuzka která se ptala co se děje.

Vyprávěl jsem ji o tom že moje blízká osoba je nemocná přičemž mi nakonec řekla:

,, Adriane, vím že občas nemůžeš blízké osobě pomoci ale když se ji budeš třeba jen věnovat bude jí čím dál lípděj ji třeba kytku nebo nějaký jiný malý dárek a uvidíš že bude šťastnější a to ti pomůže zapomenout na zlé věci"

Přitom jsem ji poděkoval a pak co jsem ji objal chtěl jsem se vydat domů když se ozvala rána a uviděl jsem jak ve městě je další zkamumovaný člověk hned jsem popadl Zuzku za ruku a hned jak jsem ji vtáhl k ní do pekařství se slovy aby tu zůstala zmizel jsem a s přeměnění jsem se rozeběhl vstříc Akuma.

___________________________

Tak jo je tu oficiální první kapitola

a doufám že se bude líbit.

Mám vás ráda.

Vaše Emili