SAW

Kapitola 10 |Jsem na to sama|

Z pohledu Cirie

On je přeci takový blbec! Dobrovolně jim vleze ven! Vždyť to byla jasná past. A když jsem chtěla jít za ním, dveře už stejně nešly otevřít. Byla jsem celkem deprimovaná. Co mám asi tak dělat??

Po chvilce rozmýšlení, jsem se teda rozhodla jít podle směru šipek, třeba tam na Nicka narazím. Šla jsem a šla. Vůbec jsem nevěděla kam, nějak jsem ztratila v tom zmatku v mé hlavě šipky. Došla jsem k nějakým dveřím, za kterýma jsem něco zaslechla. Nenápadně jsem je pootevřela a zaslechla jsem hlasy.

"Proč jsi ho zabil?!" To nebylo v plánu!" ječel ženský rozčilený hlas. Myslím, že to byla Brenda.

"Ten hajzl chtěl zdrhnout, tohle byla moje malá pomsta." Mužský hrubý hlas.

O kom se to sakra baví? Že by o Dannym? Snad mu nic není.. Sice jsem vůbec nechápala, ale poslouchala jsem dál rozhovor za pootevřenými dveřmi.

"Zabil jsi tátu mého dítěte!"

"Nemáš mít děti s takovýma.."

Zaslechla jsem mlasknutí. Brenda dala dotyčnému facku.

"Ty malá..Co si vůbec myslíš?" zaslechla jsem toho chlapa. Brenda křičela, začali se prát, nebo spíš Brenda dostávala nakládačku.

"Nech ji být!" vložila jsem se do toho a nakopla toho chlapa do zadku.

"Co to..?" zeptala se zmatená zmlácená Brenda.

"Ty čubko..!" rozkřikl se na mě ten chlap. Až teď mi došlo, že jsem sem nejspíš neměla vůbec lézt...

"Nech mě být!" zaječela jsem.

"Ty jedna.."

Chlap mě chytil pod krkem a hodil se mnou o zeď. Myslela jsem, že nastala moje poslední chvilka..

Probudila jsem se v pokoji s přístroji, vypadalo to jako nemocniční pokoj s tím rozdílem, že jsem byla připoutaná. Do ruky mi vedla hadička s žlutou tekutinou.

"Halo?" ozvala jsem se. Nemohla jsem se hýbat. I moje hlava byla připoutána.

"Cirie, jsi v pohodě?" ozvala se Brenda.

Moment, Brenda?

"Brendo, co tu děláš?" zeptala jsem se zděšeně.

Uchechtla se. "To samé co ty, ležím, bohužel."

Absolutně jsem nechápala, co s námi teď bude? Co bude se mnou?!

"Co je s Nickem?" zeptala jsem se místo toho.

Chvilku bylo ticho, ozývalo se tikání, ale žádné hodiny jsem neviděla. Tak měla jsem připoutanou hlavu..

"On..On.." zkusila to Brenda.

"Co se děje??" začínala jsem být nervózní, Brenda asi nebude koktat jen tak.

"Je mrtvý." zašeptala a začala šíleně brečet.

"Cože?" vybuchla jsem. Slzy mi tekly po tváři a v nose se mi tvořily nudle. Ani jedno jsem nemohla utřít.

"Je mi to líto..Ale já za to nemůžu, jak vidíš..Teda slyšíš, jsem vedle tebe a jsem na tom úplně stejně jako ty." Ozvala se smutně Brenda.

Hm, má pravdu.

"Děvčata.." ozvalo se najednou. Někdo vstoupil do místnosti. Hlas byl stejný jako měl ten chlap. Řekla bych, že to bude ten samý člověk.