SAW

Kapitola 4 |Tak trošku podfuk|

Nick s Brendou pokračovali dál. Nevěděli sice co je čeká, ale teď, když byli dva, získali trošku víc sebevědomí. "Nicku, co budeme dělat?" "To co se po nás chce, hrát." odpověděl Nick. Přešli chodbu a ocitli se ve větší místnosti. Uprostřed byl kýbl, vedle pila a nějaké další nástroje. O kousek dál byla klec a v té kleci byl malý stříbrný klíček. Nick se přiblížil. Brenda mu byla v patách. Na kýblu ležela kazeta s přehrávačem. 'Pusť si mě' "Hele" ukázala na to Brenda. Nick přistoupil a pustil si kazetu. "Gratuluju, že jsi se dostal až sem. Před sebou vidíš kýbl, ten je na vaši krev, pila slouží k řezání..." 'Neříkej, zase až tak pitomej nejsem. Brenda možná, ale já ne.'"....když odkryjete tamhletu plachtu spatříte menší průhlednou vanu. Vše je propojeno dohromady s klecí a klíčem. Ten klíč chcete, pomůže vám v dalším úkolu. Takže k věci. Naplňte vanu tak, aby byla těžší než klec. Máte na to 3 minuty. Můžete začít!" "Nicku? Jak to myslí? Jak jako krev?! Z krve je mi špatně." Přivřel jsem oči. "Brendo? Dám ti jednu otázku. Chceš žít?" Brenda otevřela pusu. "Jasně!" "Tak mlč a řež." Začal jsem přemýšlet, co bude nejvýhodnější. Úplně perfektní by bylo, kdyby teď Brenda porodila, tolik krve... To by šlo. "Zlato? Nechce se ti rodit?" Zasmála se. Jo, i v těhle pitomých podmínkách se směje. "Lásko, jsem v 3. měsíci, přijde ti, že se chystám rodit?" "Hm, tak co uřízneme?" zamyslel jsem se. Potřebujeme alespoň 1,5 litru krve, možná o něco míň. "Hele, pozná někdo když tam nebude krev?" zeptala se Brenda. "Cože?" nechápal jsem. "Jak jako? Nerozumím ti." "Kamera tu zrovna není, nebo jí alespoň nevidím. Je tu jen trubice do vany a pak to složitý zařízení.." "No, to máš pravdu." "Jak bych to řekla. Mnohem raději, než krve bych se zbavila moči." Konečně mi blýsklo. Je jedno co tam bude za tekutinu. Když to bude těžší, spadne to. "Počkej, ty myslíš? Jako.. Vyčůrat se do toho?" "Hele! Jsem těhotná a to mimčo mi prostě tlačí na břicho.." "Dobře, zkusit to můžeme. Mám ti pomoct? Nějak?" "Ne, otoč se." Otočil jsem se. Za pár sekund bylo hotovo. Pohled na vanu plnou žluté tekutiny nebyl příliš lákavý, ale lepší než si uříznout ruku. Už teď nemám nehty.. "Dobře, teď já." Brenda se otočila. Udělal jsem to samé. Zbývala nám minuta a půl. "Tak co?" vana byla do půlky plná a s klecí to trhalo. Pomodlil jsem se. A ne, nejsem pobožný, ale jelikož se ozvalo PRÁSK, asi začnu věřit. Hádejte proč. Klec totiž spadla a před náma se leskl klíček. "Super práce!" zasmála se Brenda. "Myslíš, že to hrajeme správně?" usmál jsem se. S tímhle nikdo nepočítal. Sebral jsem klíček a rozhlédl se po místnosti.

"Co teď?" zeptal jsem se Brendy. "Našla bych cestu pryč. " "Kývl jsem a začal jsem bušit do zavřených dveří. Brenda něco hledala. "Zlato, co zkusit použít ten klíč?" Pokrčil jsem rameny, zkusit to teoreticky můžu, ale přijde mi, že je moc malý. A měl jsem pravdu. "Ne, Brendo, je moc malý." "Nerozmlátíme to tou pilou?" "Myslím, že by jsme mohli počkat. Za 30 sekund nám vyprší čas. " "Dobře, tak fajn." usmál jsem se na ní. "Ten nápad byl skvělej!" pochválil jsem jí. "Díky, stejně nechápu k čemu nám je." "To se dozvíme." Zrovna v tu chvíli vypršel čas a dveře se otevřely. "Můžeme jít dál." řekl jsem si spíš pro sebe. Nejradši bych šel domů, ale nechci tu nechat Cirie. Doufám, že ještě budu mít možnost zachránit jí. "Nicku..?" "Co se děje?" Lekl jsem se. Přišla ke mě a začala mě líbat. "Bre..Brendo. Nech toho, musíme pokračovat!" "Ale Nicku, času máme dost. Přece zatím nikdo neumřel." "Jo, jasně.. Neumřel. Nech toho a pojď." Začal jsem se cítit provinile, kvůli mě vlastně zemřeli dva lidi. Na to nikdy nezapomenu. Pokuď teda přežiju, přežijeme.. "Nicku. Pojď teda. Pořád říkáš ať jdem a sám si teď duchem nepřítomný. Nad čím přemýšlíš?" "Ale, nad tím, co nás ještě čeká.." Odpověděl jsem vyhýbavě.

Snad se další díl líbí:) za každé vote či komentář budu ráda. Na obrázku Brenda :)