Sins Of London

kapitola 1: vše není tak jak se zdá

*Madam Hammondová by měla své cennosti schovávat lépe* řekla Mimi když se jí podařilo vloupat do hotelu *bude velmi lehké se do trezoru dostat* ušklíbla se a pomalu se dostávala do trezoru *kroky* ozývaly se z haly, do studeného pokoje přiběhla slečna v žlutém korzetě a v bílých kalhotech. *Je tu*  ozvala se slečna, náhle se z poza rohu vynoří muž....Muž v černém. Muž udělá krok v před, žena zaječí a přitiskne se ke mně. *Není třeba náhlých pohybů dámy *  muž řekne klidným hlasem. Váhám a nevím co mám dělat, zachránit se sama nebo zachránit dívku...  Zdravý rozum a lítost se nakrátko zapletou do mé duše ale nakonec zvítězí: v obtížných situacích musí být na prvním místě moje vlastní bezpečnost... vytáhnu tedy svůj revolver a namířím na ně oba *Nepřibližujte se!* pověděla jsem prudkým a pronikavým hlasem *moc prosím*  poví uplakaná dívka *chápu jsi v háji, Ale to se mnou nemá nic společnýho.* Povím  rázným hlasem  muž se ozve *Dobrá volba, teď odejdi.* *ne!* zakřičela dívka ale já už byla pryč. Vyběhla jsem nahoru, hosté se stále povalují v hlavním sále budu se muset dostat pryč. *Proč ten spěch zlato?* někdo na mě promluvil neodpověděla jsem *Nikdy jsem tě tu předtím neviděl, jsi tu nová?* opět na mě ten cizoch promluvil hnědé vlasy trochu delší, vousy a zelené oči*ne, jen jsem prišla navštívit kamarádku...* Odpověděla jsem *Hmm zajímavé kde je?*  zeptal se a já zpanikařila nikoho tady neznám! *uhm už šla spát! a já jdu domů*  odvětila jsem. *Jak se jmenuje tvá kamarádka..?*  rázně promluvil *uh no* v tu chvíli jsem si vzpoměla na dívku s jmenovkou na šatech *moje kamarádka je Mary*  pověděla jsem. "Nedůvěra v cizí tváři se změní v zasněný úsměv. *Ach ano, já....ji víděl je to milá dáma, málem jsem se zamiloval* ušklíbl se Dívá se na mě se zájmem v očích, neomezený chtíč... *Jste o moc hezčí než vaše kamrádka* řekl zcela neomezeně *Děkuji pane...* odvětím *Proč tak zdvořile všichni jsme tu kamarádi, můžeme být i my* v tu ránu mi  jeho zpocená ruka přistála na zádech,a druhou mě začel neomálně hladit po tváři  *to si dělá srandu? Takhle drze mne osahávat, moje rozhořčení mě donutilo chlapovu ruku odhodit *hmm, ty jsi ale divoká. Asi jsem to přehnal... Co kdyby jsme začli od znovu? Pozvu tě na večeři.* Pověděl chladným hlasem *jezení preferuji o samotě* povím rázně *škoda mohli jsme se více seznámit*  pak si už jen něco zamumlal a odešel. Když jsem vyšla z hotelu lehkých děv nadechla jsem se čerstvého vzduchu a koukla jsem se na můj úlovek, krásný amulet, ten bude za hodně. Po čtvrt hodině jsem byla skoro u hotelu *arghh* ohlídla jsem se kolem sebe ale nikoho jsem neviděla, znovu to zaznělo *arghhh* předemnou se oběvil netvor byl zelený a měl blonďaté rozcuchané vlasy měl stejné oblečení jako ta ženská v hotelu*hej!* lekla jsem *zlodějkaaaa-arghhh* *co jsi zač?* *DEJ TO ZPĚĚĚĚT!* pomalu vytahuji svůj revolver a mířím na ni, netvor vidí můj pohyb a vrhne se na mě rukou s drápy! Rána mi otevře kůži a já odhodím zbraň *Dej ten amutel zpěěět!* zařve netvor *argh* naklání se ke mně, pohlcuje mě zkaženým dechem, svírá mi krk nepřirozeně silnýma rukama. Je stále těžší dýchat, snažím se osvobodit, ale neůspěšně. Chytám trochu toho, co bývalo být vlasy a zatáhnu je tak silně jak můžu. *Argh* snaží se osvobodit ale já ji pevně držím. *Nech mě jííít!* *to určitě ne* odpovím znechuceně stvoření trhá hlavu pryč, zanechávající chomáč vlasů v mé pěsti. vytékající skvrna se objeví na hlavě monstra. *Zemřeš!* řekla, její tesáky se lesknou cítím ostrou bolest v krku a všechno potemní, poslední věc kterou si pamatuji byl muž před kterým jsem utíkala. Ten muž se předemnou objevil, v jeho ruce byl obrovský meč, a monstrum na něj vyděšeně zírá. *jak se ti líbí tohle?* odvětil chladnokrevným hlasem na zvíře. *Argh?* jeho meč proletí vzduchem a jedním úderem sundá netvorovi hlavu pak mě vezme do náruče...  *v pořádku?* zeptá se *myslím že jo.* Ale nikdy nedokončím svou větu. Jazyk mám hustý, rty mi znecitlivěly a přes zrak se mi snáší červený závoj...