Once Upon A Time

Prolog

Rose se ráno probudila velmi brzy, ještě byla tma. Podívala se na hodiny, jen aby zjistila že je půl šesté ráno. Byly Vánoce!

Honem seběhla dolů do kuchyně, aby pro rodiče připravila snídani. Věděla, že budou vstávat nejdřív za hodinu a půl, a tak měla dost času na přípravu.

Krátce po sedmé hodině opravdu do kuchyně přišla rozespalá Hermiona a za ní stejně tak rozespalý a rozcuchaný Ron. Rose byla připravena a ihned jim servírovala snídani.

"To je od tebe tak milé, zlato," řekla Hermiona a políbila svou dceru do vlasů.

Když se všichni najedli, Ron na Hermionu mrknul a odešel, jak se předchozí večer domluvili, do města pro poslední dárky. Hermiona s Rose zatím zdobily stromeček.

"Mami," ozvala se po chvíli Rose. " Co kdybychom si zahráli na schovávanou, až přijde táta?"

"To je skvělý nápad, zlato," odpověděla Hermiona a pověsila na stromeček poslední řetěz. "Teď ještě hvězdu na špičku a máme hotovo."

Rose vylezla na židli a umístila hvězdu na špičku. "Nádhera."

Když se Ron po chvíli vrátil domů, Hermiona s Rose ho seznámily s plánem na odpoledne. Všichni tři si společně dali oběd a následně se domluvili, v jakém pořadí budou pykat.

"Až začnu počítat," řekla Hermiona, "budete mít sto vteřin na to se schovat. Pozor, začínám. Jedna, dvě, tři..."

Rose se rychle rozběhla po schodech nahoru, zatímco Ron běžel do vedlejšího pokoje, odkud pokračoval dál do ložnice. Hermiona zatím počítala dál.

Rose vyběhla až nahoru, kde na okamžik zaváhala. U sebe v pokoji se nemá kam schovat. A matka by ji tam stejně hned našla. Musela rychle vymyslet, kam se schová.

"Devadesát, devadesat jedna..."

Rose si všimla pootevřených padacích dveří. Půda, tam se schová! Rychle zatáhla za provaz a spustila dolů žebřík. Vylezla nahoru a žebřík stáhla k sobě, aby se dveře zavřely. Pak jen pomalu a tiše postupovala dál až dozadu k malému oknu.

Uběhlo několik minut. Rose tiše seděla a čekala, jestli uslyší matku. Rozsvítila si hůlku a z místa, kde seděla, si prohlížela půdu. Nikdy předtím tady nahoře nebyla.

Půda byla skoro prázdná. Na opačném konci byla malá skříňka, jedna stará židle a tři krabice. Rose potichu přešla že svého místa u okna ke krabicím.

Otevřela opatrně první, ve které bylo oblečení pro malou holčičku. Poznala v něm několik věcí, které měla sama na sobě na fotkách, které jí matka kdysi ukazovala.

Zavřela první krabici a otevřela druhou. V té bylo naskládaných několik knih, stejně jako v té třetí. Zavřela obě krabice s knihami a přesunula se ke skříňce.

Pomalu otevřela první dvířka. Ozvalo se tiché zavrzání a Rose na okamžik ztuhla. Když se chvíli nic nedělo, otevřela i druhé rozvrzané dveře skříňky. Uvnitř byla truhla.

Rose ji zkusila vzít do rukou, a když usoudila, že není až tak těžká, pomalu ji vytáhla a položila na zem. Potichu Zavřela dvířka skříňky a sedla si na zem před truhlu.

Opatrně zkusila pohnout víkem, ale truhla byla zamčená. Nikde neviděla otvor na klíč. Prohlížela si truhlu, ale neviděla nic, co by jí pomohlo s otevřením.

"Rose? Kde jsi? Vyhrála jsi, můžeš za námi přijít."

Rose sebou trhla. Úplně zapomněla, že hraje s rodiči na schovávanou. Nechala truhlu ležet na místě a došla k padacím dveřím.

"Jsem tady, mami," zavolala, když spustila žebřík dolů. "Nahoře, na půdě. Jdu dolů."

Rose dorazila za rodiči do kuchyně a sedla si ke stolu. "Mami, můžu se na něco zeptat?"

"Ale jistě, zlato," odpověděla Hermiona.

"Co je to nahoře na půdě za truhlu? Nejde otevřít."

Hermiona okamžitě ztuhla. "To je jen stará truhla plná nářadí. Asi zevnitř zrezivěla a zasekla se. Nedělej si s tím hlavu, zlato."

Rose matku přejela pohledem a usmála se. "Dobrá," řekla, ale byla si zcela jistá, že před ní matka něco tají.

Celý zbytek dne pak proběhl v mírně napjatém duchu. Večer po večeři si Rose rozbalila dárky, ale v myšlenkách byla pořád u té truhly.

Bylo půl desáté, když se Rose omluvila, že je unavená a že půjde spát. Rodiče ji políbili na dobrou noc a nechali ji odejít do postele. Rose ale nešla spát. Potichu čekala, až uslyší rodiče odejít do ložnice.

Bylo něco málo před jedenáctou, když v domě konečně zvládl úplný klid. Rose potichu vyšla z pokoje a pro jistotu sešla dolů do kuchyně, aby se přesvědčila, že rodiče spí. Jakmile si byla jistá, vyrazila co nejtiššeji nahoru na půdu.

Potichu vylezla po žebříku a s rozsvícenou hůlkou došla k truhle. Zatím neznala tolik kouzel jako její rodiče, ale obyčejné vznášecí kouzlo ovládala dokonce lépe než její matka.

"Wingardium Leviosa," zašeptala a sledovala truhlu, jak se vynesla do vzduchu. Nasměrovala ji k padacím dveřím a pomalu slézala po žebříku za truhlou.

Jakmile se bezpečně a potichu dostala do pokoje, nechala truhlu opatrně dopadnout na zem. Chvíli přemýšlela, jak by ji mohla otevřít.

"Alohomora," vyslovila Rose kouzlo a čekala. Nic. Truhla zůstala zamčená.

"Sakra!" Rose zaklela a znovu se zamyslela. Stejně jako její matka, i Rose milovala knihy. Četla o různých zaklínadlech, ale na to pravé si nemohla vzpomenout.

Trvalo ji skoro půl hodiny, než si vzpomněla, kde přesně o tom kouzlu četla. Jakmile si vybavila knihu, ihned si vzpomněla na stránku, na které to kouzlo bylo.

"Cistem Aperio," zvolala a ihned uslyšela, jak truhla tiše cvakla. Objevila se na ní malá škvíra. Rose se usmála a truhlu otevřela. Nahlédla do ní a její oči se v tom okamžiku rozšířily.