Radši ublížím Tobě,než sama sobě.

Ve špatný čas na špatném místě.

Když jsem dokreslovala poslední detaily na své vizi,tak jsem musela odložit propisku na stranu,protože přišla paní učitelka,a to znamenalo to,že jsem se musela postavit na přivítání. Sedla jsem si,učitelka nám vyprávěla cosi o tom,že by jsme neměli chodit pozdě v noci ven,protože se stalo něco strašlivého. Kdosi zabil nějakou holku z nižšího ročníku,kterou jsme neznali,ale já jsem přesto měla adepta,přeci Alexu. Zneklidněla jsem při slovech paní učitelky. Dodnes na ně nezapomenu,na ty detaily,které nám říkala ''Byla uškrcena,pak posmrtně ubodána ,a ještě jí někdo vypíchl obě oční víčka'' Udělalo se mi špatně. ''Promiňte paní učitelko,mohu na WC?''svolila,tak jsem tedy šla. Zamkla jsem se v kabince,a začala jsem brečet,ne proto ,že je ta slečna mrtvá,ale kvůli tomu,že možná vím,kdo to udělal. Nemůžu to jen tak nechat,musím se s Alexou spřátelit,abych zjistila to,co se stalo. Po pár minutkách jsem se uklidnila,sebrala jsem se,a šla do třídy. Vešla jsem,a všichni byly ticho,a zírali na mně. Připadala jsem si blbě jako kdybych něco udělala. A taky na mě padlo obvinění. ''Po skončení vyučování tě chci vidět u sebe ve sborovně,Aileen'' Zaplula jsem zpátky do lavice,a věnovala jsem se tomu,co nám učitelka začala vyprávět. Po skončení vyučovací hodiny jsem se sebrala,a šla jsem tedy do sborovny.

''Bylo na tebe vzneseno obvinění,že jsi tu slečnu zavraždila ty! Prý kvůli nějaké hádce,nebo něco takového jsem zaslechla.'' Zamračeně jsem se podívala na učitelku,a řekla jsem ''To asi těžko,paní učitelko,protože já jsem tu danou slečnu ani neznala,ani nevím,kdo to byl,nevím o ní vůbec nic,a vůbec nechápu,proč padlo takové obvinění na mě''Cítila jsem se dotčeně. ''Chápu tě,ale víš,poslední dobou jsi divná,všichni to říkají,jsi zamlklá,přestáváš komunikovat,může za to nějaký vnitřní komplex? Nebo něco takového?'' Usmála jsem se. ''Do takových věcí vy nemůžete zasahovat,je to čistě moje věc,co se se mnou děje,a tichá jsem proto ,protože nechci,aby někdo poznal moji tvář,aby mě někdo znal,mám jen špatné období,nechte to být'' ''Dobře tedy,můžeš jít.''

Sebrala jsem se,a šla zpět do třídy. Druhou hodinu jsme měli mít dějepis,který mě vždycky bavil,ale počítala jsem s tím,že zase určitě padnou otázky na mě,nechápu,co jim na mě vadí ,nechápu,proč obviňují z té vraždy mě jen kvůli tomu,že se jim zdám divná,jiná. ''Copak v dnešní době být jiná,odlišná znamená být hned vrah? Copak originalita vyhynula? Copak se nemůžu lišit?'' Ptala jsem se sama sebe,ale nenašla jsem odpovědi. Přišel učitel. Nechal rozdat po přivítání písemky,a my jsme psali. Byla jsem vždycky naučená,vždycky jsem všechno uměla,co se historie týká. Byla jsem v tomhle nejchytřejší. Odevzdala jsem test,a při tom odevzdávání toho testu jsem si všimla,jak na mě Alexa zírá.

Nevěnovala jsem tomu nijak zvlášť pozornost,ale ten její pohled jako kdyby mě propaloval zevnitř,jako kdyby mě pálila tím pohledem,zapalovala,pohřbívala. Nechápala jsem,co jsem jí udělala,ale asi něco závažného,když se na mě takhle dívá.V duchu jsem se modlila,aby škola skončila,aby jsme šli domů. Měli jsme krátký den,měli jsme jen pět hodin. ''Sakra! Tohle je teprve druhá,to tady zemřu do té doby,než to přejde'' Pomyslela jsem si. Tak jsem tedy po skončení třetí hodiny si šla sednout na chodbu na lavičky,kde jsem si snědla svačinu. V tom přišla Alexa ''Půjdeš se mnou!'' Rychle jsem se zvedla,a následovala jí,odvedla mě na WC. ''Ty jsi něco slyšela? Víš něco? Řekni mi to jinak!!'' Nestačila dokončit svou větu,když jsem jí odpověděla jen přesvědčivým tónem ''NE''. Bylo mi blbé ji lhát,ale bála jsem se,že zabije i mě,pokud se to dozví,že o tom vím,že jsem je ráno slyšela. Pohladila mě po tváři ,a řekla ''zlato,já stejně vím,že lžeš,tak se přiznej!'' ''Nemám se k čemu přiznávat!'' ''Ale máš,slyšela jsi to!! Jestli to někomu povíš,tak si tě najdu,a bude tě čekat to samé,co tu slečnu,je ti to jasné?!'' ''TY...ty...ty jsi jí opravdu zabila? Proč jsi to sakra udělala,a proč teď z toho obviňují mě?'' ''Mlč!'' Přitiskla mě prudce ke zdi,a zašeptala mi do ucha ''Zabila jsem ji,protože byla ve špatný čas na špatném místě,to se stává,lidi umírají,lidi se rodí! Přestaň se chovat jak malá! Je ti sedmnáct,tak se vzpamatuj!'' Po těchto slovech povolila,a beze slova odešla ze záchodů,tak jsem po chvilce taky šla zpět do té třídy.''Ona jí zabila? Proč to udělala? Proč se mi přiznala? Proč je tak chladná? Jak zjistila to,že to vím? Je divná,je zvláštní,mám z ní respekt,bojím se jí,a přitom ji tolik miluju'' neustále mi těchto pár vět běhalo hlavou.