The interview (Niam) | CZ ✅

3. The ACT

   „A-ano... ano, prosím, pane... samozřejmě, Li," vylezl si drobný mladík výš a hluboce ho políbil.

   Po chvíli se ale odtáhl.

   „Trošku mě připrav, prosím... alespoň prsty, jsi fakt zatraceně obrovský," zamumlal a svým tělem se doopravdy položil na stůl.

   Liam vstal z židle, kterou poslal pryč, aby se nepletla. Odtáhl půlky toho dokonalého zadečku od sebe.

   „Neboj se. Postarám se o tebe."

   Spustil slinu a trefil se přímo na jeho vchod. Začal po něm přejíždět bříšky prstů. Jedním z nich pak vnikl do něj.

   Místností se ozval hlasitý sten.

   „Bože můj, ty máš tak dlouhý prostě jen svoje prsty, do háje..." zakňučel modrooký.

   Jak mu slíbil, nic nepřehrával, ale ani se nijak nekrotil.

   „Dej do mě další dva... dělej, nezdržuj..." zavrčel nadrženě.

   „Čím víc mě budeš pobízet, tím víc to budu prodlužovat..."

   Lež.

   Podobným způsobem to probíhalo během celé přípravy, která nakonec byla opravdu svižná. Nešlo to jinak. Oba dva byli nadržení jako králíci.

   Netrvalo tedy dlouho a už se konečně mělo začít dít to, po čem oba dva toužili už během toho pracovního pohovoru.

   Blonďák seděl na stole s nohama daleko od sebe. Jednu z nich měl dokonce na hnědoočkově rameni.

   Měl zarudlé tváře, rozcuchané vlasy a napuchlé pootevřené rty, jimiž lapal po dechu. Nemohl se dočkat a bylo to na něm vidět.

   Starší z nich stál těsně u stolu a svým tělem byl natisknutý na to jeho. Jeho chlouba už byla nalubrikovaná a připravená v pozoru.

   Domluvili se na tom, že spolu budou spát bez ochrany. Ani jeden z nich nic neměl a jelikož byl v místnosti stále přítomen i detektor lži, věřili si.

   

   Modroočko byl jedním z těch, kteří měli speciální dar, ale bral prášky.

   „Můžu?" otřel se Liam svým nosem o ten jeho.

   Jednu dlaň měl položenou na jeho tváři, druhou na jeho nožce. Zbožňoval, jak ohebný jeho milenec byl.

   „Můžeš," zašeptal Niall do jeho rtů, které následně políbil.

   Držel se ho kolem krku, když ucítil tu plnost. Ten největší, nejdelší, nejtlustší...

   Jednou rukou vjel do hnědých vlasů, za které silně zatahal. Hlasitě zasténal. Nohou, kterou neměl na jeho rameni, objal jeho pas.

   „Miluju to," zakňučel mezi steny. „Asi tě povýším na svého osobního asistenta... budeš se o mě starat..."

   „To bych rád dělal tak jako tak. Bez ohledu na to, jestli tady nakonec budu zaměstnaný nebo ne," zamumlal brunet.

   Začal hýbat svou pánví.

   Modroočko znovu hlasitě zasténal. Dokonalost.

   „L-Li... Liame..." začal kňučet jeho jméno.

   Opakoval to pořád dokolečka. Dával mu najevo, že to byl on, díky komu se tak dokonale cítil.

   Jejich akt byl velmi intimní. Blíž už si během nějž vlastně být nemohli.

   I když už bylo po všem, stále se k sobě tiskli. Objímali tělo svého milence a hladili jeho pokožku, vlasy...

   „Li?" zašeptal mladší z nich tiše.

   Položil dlaň na jeho hruď a zvedl hlavu, aby se mu mohl podívat do očí. Leželi spolu na drobné pohovce v jeho kanceláři.

   „Nechtěl bys se mnou jít na kafe?" zamrkal na něj. „Až se umyjeme a oblečeme? Nechci, aby sis myslel, že jsem se s tebou prostě jen tak vyspal a teď už mě nezajímáš..."

   „Já vím, že to tak není... tak nějak jsem poznal, že nakonec nebudeš chtít jen prázdný sex," pohladil ho Liam po tváři. „A jsem za to rád. Jen mi řekni... to mám nějaké kouzlo, že tě hned tak brzy napadlo, že bys chtěl něco víc?"

   „Zase si nefandi," řekl rychle modrooký, kterému se nechtělo nahlas přiznávat, že by si toho muže nejradši nastěhoval do postele a už ho nikdy nepustil ven, „jen jsem si říkal, že by mohlo být výhodné mít partnera s tak povedeným nářadím... nic víc v tom není..."

   LEŽ.

Snad se Vám tahle ujeťárna líbila. Bylo to takové narychlo a na poslední chvíli. Navíc jsem něco napsala po sakra dlouhé době. Ale snad Vám to udělalo radost nebo to alespoň trošičku pobavilo.

Veselé Vánoce.