The interview (Niam) | CZ ✅

2. The FOREPLAY

   „Nevím, jestli Vám můžu věřit... třeba jste úchyl a prostě se jen chcete podívat na mých šestadvacet centimetrů, protože tomu nemůžete uvěřit..." zamumlal Liam Payne nervózně a na svém místě si poposedl.

   „Chceš, abych byl pod detektorem i během toho, co budu křičet tvé jméno na celé patro?" zavrněl modrooký, který mu rovnou začal tykat.

   Skousl si spodní ret a zatímco si ho prohlížel upřeným pohledem, obešel jeho židli. Zezadu položil dlaně na jeho ramena, odkud sjel níž na jeho hruď a břicho. Začal ho tam regulérně osahávat a ani se za to nestyděl.

   „Jsi mi to ale kus chlapa... s tebou si rozhodně na nic hrát nebudu."

   Brunet zavřel oči a zavrátil hlavu dozadu, až si ji opřel o rameno mladého muže, který tuto reakci šeptem do jeho ucha způsobil.

   „Tak... tak dobře," zamumlal a olízl si horní ret. „Ale jestli si myslíš, že se ti ohnu o stůl, tak na to rovnou zapomeň. Dole nebudu."

   Mladší z nich se upřímně zasmál.

   „Neboj, došlo mi to," otřel se svými rty o pokožku na jeho krku.

   Sotva to udělal, objevila se tam husí kůže a zježené chloupky.

   „Navíc nebudu zapírat, že mě neskutečně přitahuje představa, že okusím tu tvoji délku..." jednou rukou sjel na jeho společenské kalhoty a přes ně stiskl rozkrok. „A že je to teda pořádná délka... nikdy jsem nespal s větším."

   „Chceš mě jako trofej na výstavku?" uchechtl se Liam a jednu ruku zvedl k jeho hlavě.

   Své prsty zapletl do jeho vlasů, které byly na dotek tak jemné, že se musel jeho úsměv ještě rozšířit.

   „Zatím možná ano... ale když budu s tvojí délkou aspoň z poloviny tak spokojený, jak bych si přál... mohlo by z toho všeho vzniknout mnohem víc než jen tvá pracovní smlouva," zesílil modroočko stisk své ruky.

   „Jak se jmenuješ?" zašeptal starší z nich a na židli se pomalu otočil, aby se mu mohl podívat do tváře. „Chci znát tvé křestní jméno."

   Položil dlaně na jeho pas. Možná to dělal ten perfektně sedící luxusní oblek, ale jeho postava byla zatraceně perfektní.

   „Jsem Niall," položil dlaň na jeho tvář.

   Následně se obkročmo posadil na jeho klín.

   „Těší mě," ušklíbl se a za zátylek si ho přitáhl do hlubokého polibku.

   Hnědoočka to překvapilo, ale rozhodně nehodlal odporovat. Naopak. Svůj jazyk dostal mezi jeho rty a v tom vlhku a teplu se začal třít o ten jeho.

   Začal mu sundávat sako. Došlo mu, že to určitě nebyla levná záležitost, a tak je na otočné židli posunul tak, aby mohl daný kus oblečení položit na tu vedlejší, které nyní byly dostatečně blízko.

   „Je hezký, že si děláš starost... ale nemusíš," zamumlal blonďáček kousek od jeho rtů.