Poslední čarodějnice s černou magii

45. kapitola

Strašně mě brní tělo a nejvíc mě bolí levá noha. Co se stalo?
Sednu si a rozhlédnu se kolem sebe. Jsem někde v lese. Ale kde? Podívám se na svou levou nohu. Mám ji od krve. Jsem zraněný.
Zvednu hlavu a uvidím nad sebou zlomené větve. Aha ten větr mě donesl sem.
Co teď? Kde jsem? Kde je Karden? Jak se k němu dostanu a kam?
Začnou mi téct slzy. Ach Kardene, co mám dělat?!
Zavřu oči a vybaví se mi vzpomínka na mě jako malého kluka s knížkou na které je nakreslený obrázek čaroděje s dlouhými fousy a s dlouhou holí o kterou se opíral a používal na velké čáry. Za mnou se objevil strýček, který mi prozradil, že hůl nosí jen ti z nejmocnější čarodějů, že i on strýček by byl na hůl krátký.  ,,A jak si takovou hůl ten čaroděj dělá s jak se mocný čaroděj pozná?" Byl jsem malý a o svých schopnostech jsem ještě nevěděl. Strýček jen pokrčil rameny ,,Věřím, že na tyhle otázky jednou přijdeš sám." ,,Ty si strýčku myslíš, že se s někým takovým setkám? A kdy to bude?!"
Strýček jen mávl rukou. Ale já pokračoval ,,Možná by mohl zrušit to prokletí?" To mě strýček zacpal pusu ,,To už Lenarde nikdy neříkej! To co máš nesmíš nikomu prozradit."
Byl jsem užvaněný. Takže hned co strýček pustil má ústa, začal jsem od znovu ,,Škoda, že nejsem čaroděj, chtěl bych mít takovou hůl."
Strýček zašeptal: ,,Možná že ji budeš mít."
Otevřu oči. Jo, kéž bych ji měl. Vedle mě leží nějaká větev. Natáhnu se pro ni a začnu z ní otrhávat malé větvičky, až je z toho pěkná hole, o kterou se můžu opírat. S nadáváním a s bolestí se pomocí hole vyhrabu na nohy.
Musím najít Kardena!
Ztrátu Kardena vystřídá zlost na čarodějnice, chuť zabít kohokoliv kdo se Kardena dotkne, strach ze ho nenajdu a moje kouzla budou krátké. Moje ruka zmáčkne hůl pevněji a moje myšlenky a pocity se začnou opakovat. A znovu a znovu až mě o svítí malé světlo, že si musím loktem zastřít oči. Podívám se na svou ruku, která svírá hůl.
Zalapám po dechu. To není možné!