Jednodílovky

minulost se opakuje

Je zima.. Jsem v úchvatném městě, v Londýně.. Ve střešním bytě jednoho z mrakodrapů. Jednu celou zeď mám prosklenou a u ní sedím v houpacím křesle ,zabalená v dece. ...Přes sklo sleduji třpitící se sníh dopadajicí na londýnské domy,památky a lidi spěchající domů za svýma rodinama.... Zároveň si přitom prohlížím tetování co mám a vzpomínám na ty chvíle,které mi tolik chybí. Ať už to jsou chvíle s rodinou,přáteli nebo s NÍM. On mi chybí nejvíce,ale odjela sem pro dobro všech.. Nemohla jsem se už nadále dívat jak jim ubližuji..... Najednou zazvonil zvonek a já se celá udivená zvedám a jdu otevřít. Když otevřu vidím HO s kyticí rubínově rudých růží, které kvůli velkému mrazu venku jsou omrzlé, což vypadá jako z pohádky.. Je celý zmrzlý a klepe se zimou.. Jeho oči jsou červené a ještě stále plné slz. Připadám si jako kdybych se dívala do právě naleštěných oken jeho duše ... Z jeho úst vyjdou jen dvě,ale za to nádherná slova...