Na astronomické věži

<3

(1044) Slov

Harry seděl na posteli a četl si knížku famfrpál v průběhu věků, nemohl se ale na čtení soustředit protože nemohl přestat myslet na to jak ho málem dnes sežral bazilišek. Ale taky mu dnes spadl kámen ze srdce když konečně po dlouhé době viděl Hermionu která jak hned přišla do velké síně se za ním rozběhla ho obejmout. Ale i když u Hermiony bylo obímání všech koho potká na denním pořádku tohle obejmutí bylo jiné tím že ho málem Hermiona rozmačkala a taky že oba dva měli takové příjemné hřejivé brnění po celém těle.

Z myšlenek ho však vytrhla Hedvika která mu přinesla nějaký vzkaz. Harry odložil knížku vstal z postele a došel za Hedvikou která seděla na parapetu.
Chlapec odvázal kus papíru od Hedviky a začal číst.

Ahoj Harry, mohl by si prosím o půlnoci za mnou přijít do velké síně, potřebovala bych si s tebou o něčem popovídat.

Hermiona

PS: Přijď bez Rona

Proč se ale nesejdem ve společenské místnosti?, to musí být asi něco velmi osobního že Hermiona nechce aby nás někdo slyšel, a ještě divnější je že chce abych přišel bez Rona pomyslel si Harry. Najednou ho ale zase z přemýšlení vytrhla Hedvika která ho začala štípat do ruky.

„Oh Hedviko promiň málem bych zapomněl" řekl chlapec a podal sově pamlsek.

Harry si znovu sedl na postel a podíval se na hodiny. „Páni to už je jedenáct, mám ještě hodinu" řekl si sám pro sebe Harry.

Chlapec si lehl s tím že si chvilku odpočine, jak ale zavřel oči tak usnul.

Harryho najednou probudila Hedvika která mu tam z nudy trhala učebnice. Chlapec vytřeštil oči, vyletěl z postele a zakřičel „Hedviko moje učebnice lektvarů, Snape mě zabije".

Najednou mu pohled sklouzl na hodiny „Sakra už jsem tam měl před pěti minutami být".

Harry si obul boty, přehodil si přes sebe neviditelný plášť a vyběhl z pokoje, běžel přes společenskou místnost, prošel otvorem buclaté dámy až konečně doběhl do velké síně, sice pozdě ale hlavně že ho nikdo neviděl.

„Ahoj Harry, jsem moc ráda že jsi přišel" ozvala se za ním Hermiona.

„Jé ahoj Hermiono, tak co jsi mi potřebovala říct, a nenachytá nás tu někdo?" zeptal se jí chlapec.

„Neboj určitě nás tu nikdo nenachytá protože školník je nemocný a dozor měl za něj vzít Snape, ale jelikož se mu prý nechtělo a nikomu se s ním nechtělo dohadovat tak si učitelé řekli že se nic hrozného nestane když jednou výjimečně nikdo chodby hlídat nebude".

„Aha a co jsi teda ode mě potřebovala?" zeptal se jí znovu Harry.

„Pojď půjdeme se projít" odpověděla mu Hermiona.

Chlapec jenom přikývl na souhlas a šel za Hermionou.

Jak se oba kamarádi procházeli temnými chodbami hradu tak si Harry všiml že je Hermiona jakási divná, za celou dobu nepromluvila ani slovo. Harry si také všiml že se ho Hermiona asi snažila chytit za ruku, protože párkrát chvylkami cítil jak se její konečky prstů dotýkají těch jeho.

Najednou konečně po dlouhé době dívka promluvila. „Nechápu Harry jak můžeš vždycky mít takové štěstí a uniknout smrti, víš ty jak se vždycky o tebe bojím protože příště takové štěstí mít nemusíš, Harry já tě mám fakt moc ráda a nechci o tebe přijít" vyhrkla.

Harry se zarazil a jemně mu zčervenali tváře „Hermiono po-počkej jak to jako teď myslíš"

„No myslím si že by byla škoda přijít o tak nadaného, statečného a... pohledného kouzelníka" řekla Hermiona zasněně, pak se ale podívala na Harryho a zrudla protože si uvědomila že to řekla nahlas.
„Teda já... jsem to myslela tak že... bych nechtěla přijít o nejlepšího kamaráda" opravila se Hermiona.

Oba dva zase ztichly a dál se procházeli prázdnými chodbami hradu. A Harry už věděl co po něm Hermiona chtěla, věděl že je do něj určitě zamilovaná každá dívka, protože je ten kdo přežil ale Hermiona ho určitě nemilovala kvůli tomu že je slavný.

V tom měsíčním svitu je docela hezká pomyslel si Harry. Podle Harryho byla Hermiona taky chytrá a milá ale taky někdy rázná a to se Harrymu na Hermioně líbilo.

„Harry co kdyby jsme se šli podívat na astronomickou věž" zeptala se ho Hermiona.

„J-jasně zrovna jsem se tě chtěl na to zeptat" odpověděl jí Harry.

„Tak pojďme" řekla Hermiona, chytla Harryho za ruku a rozběhla se s ním do schodů.

Harry měl co dělat aby udržel s Hermionu krok a nezakopl. Stejně se mu to nějak podařilo a chlapec sletěl na studenou zem.

„Harry jsi v pořádku?" zeptala se ho Hermiona a pomohla mu vstát ze země.

„Ano vždyť jsem jenom zakopl" odpověděl jí Harry.

„To se mi ulevilo" oddychla si Hermiona.

Oba kamarádi přišli k zábradlí a dívali se na nebe plné hvězd, nebe bylo bez mráčku takže hvězdy byly dobře vidět. Oba dva tam nějakou dobu stáli a kochali se výhledem když se najednou ozval Harry.

„Hele Hermiono ty si fakt myslíš že jsem pohledný?" a trochu se začervenal.

„J-jasně proč by ne, ale já nehodnotím lidi jen podle vzhledu ale i podle toho co mají uvnitř" odpověděla mu na to Hermiona.

Harry jí na to už nic neřekl a chytl ji za ruku. Chvíli tam stáli a drželi se za ruce, na astronomické věži foukal vítr ale oba kamarádi ten chlad nevnímali. Kromě chladu tam bylo taky hromové ticho. Najednou to hromové ticho prolomila Hermiona.

„Harry zavři oči" řekla Hermiona.

„Proč?" zeptal se jí chlapec.

„Harry nevyptávej se tak blbě a udělej to" odpověděla mu dívka.

„Dobře" řekl Harry a udělal to co po něm Hermiona chtěla.

Harry najednou ucítil jak ho Hermiona chytla za ruce, Harry už věděl co chce Hermiona udělat a tak se k ní naklonil, zachvíli už chlapec ucítil jak Hermiona přitiskla její rty k jeho. Harry v ten moment přestal vnímat okolí a jediné co cítil byly Hermioniny rty a teplo na hrudi. Oba dva tam stáli a užívali si přítomnost toho druhého.

Po chvíli se oba od sebe odtrhli a Hermiona se zeptala „tak jaké to bylo?" a usmála se.

„Bylo to takové... vlhké" řekl Harry a Hermiona se začala smát.

„Co, řekl jsem snad něco vtipného?" řekl Harry a začal se smát taky.

Až se přestali smát tak Harry zase promluvil „Ale neříkal jsem že to bylo hrozné a abys přestala".

Hermiona mu na to už nic neřekla a znovu ho políbila.

************************************
Ahojky všichni tady LilySnape15, po dlouhé době mám pro vás novou knížku. Vím první kapitola není nic moc ale snažila jsem se 😂. Pokud budete chtít můžete si napsat do komentářů o čem by další kapitola mohla být, moc by jste mi tím pomohli❤️ protože mi fakt dělá problém něco vymyslet 💀👍🏻. Taky pokud se vám tahle kapitola líbila můžete dát votes, taky budu ráda za každou opravu a komentáře pozitivní nebo kritické. Budu se na vás těšit u další kapitolky zatím ahojky ❤️.