Moje soutěž

12. Silvestrovská soutěž

Mám tu pro vás takovou novou lehkou soutěž :)

V tomto příběhu jsou ukrytá různá slova která možná i představují názvy mých knih a vaším úkolem je je v tomto příběhu najít.

Čas na to budete mít klidně až do konce ledna, ale kdo to stihne dnes tak to stihne dnes :)

Příběh který se možná skutečně stal:

Bylo nebylo, byla jednou jedna holčička a té říkali Jituška.

Ve škole jí šikanovaly, ale nebylo to kvůli tomu že by třeba měla pár kilo navíc, protože ona skutečně byla opravdu normální holka.

Jen možná byla trochu jiná. I když nebyla vychovávána jak v klášteře, tak i přesto poznala co je to krutost a jaká je její vláda. 

Někdy si připadala jako by dýchala pod hladinou a přitom nikdy nepoznala žádnou lásku po které by toužila, protože jí neměl nikdo rád.

Už jako malá se chtěla zabít a taky se i dokázala docela pěkně psychicky poškozovat, i když žádná motivace jí nikdy nechyběla. A taky i kromě toho strašně ráda tvořila, ať už stříhala, nebo vila věnce, kreslila a psala básně.

Vždy mělo to co dělala nějaký příběh, i když to nikdy nebyl příběh který by zněl jako pohádka.

Ale i tak se tato holka nikdy nevzdala.

Dokázala si i projít trním, protože věděla že musí být trpělivá a že nesmí nikdy přestat snít. Protože i přesto se nikdy nechtěla vzdát a věděla že když spadne, tak se zase zvedne a vstane jako bájný Fénix z popela.

A nebyla to žádná Veronika ani Nika, ani žádná bojovná holka Franka která měla vždy bojovného ducha.

A i když možná někdy byla parchant jak parchantka Alžběta, tak i přesto se nikdy nevzdala a věděla že její sny se jednou splní. Protože doufala že je u svého cíle a že nikdy neuslyší mlčení jehňátek, nebo že nikdy nebude muset jít jak jehně na porážku i když už i na to byla připravena.

Protože s pozdravem vždy poser soudruhu dokázala i nejednoho člověka naštvat.

I když i ona byla někdy pronásledovaná, protože se někdy nemohla zbavit pocitu že jí někdo sleduje.

Ale nebyla to nikdy žádný zajda Bajda který se jen tak snadno něčeho lekne, protože i když ani nebyla dívka z kláštera, tak věděla že všechny cesty vedou tam kde se určuje její směr.

A její směr rozhodně není jak nějaké příběhy dané do šuplíku, protože její směr je i když nečekány být královnou, protože i královna dovede skutečně trestat.

Protože i když nikoho nemilovala a byla opuštěná, tak vždy věděla že její listy života jí ještě něco určitě přinesou.

Protože i přesto všechno že neměla snadný život tak jí její múza vždy nabádala k tomu aby pomáhala vždy opuštěným a potřebným a ona věděla že se jí to jednou vrátí, stejně tak jako její kamarádka Isabella  která ji moc chyběla.

A taky věděla že to co dělá není hřích, ale že to je vždy jen tak pro radost.

Protože tímhle se vždy řídila celý život :)