Elfská Krev

Tady To Začalo

Prodírala jsem se již tolik známou houštinou až na mítinu. Zastavila jsem před velkým dubem a jemně pohladila jeho kůru. Bleskla mi hllavou vzpomínka .

Tehdy mi bylo osm, rodiče nebyli doma a můj dvanáctiletý bratr mě měl hlídat. Chtěl jít s kamarády do lesa a tak mě musel vzít s sebou, nechal mě poblíž tohohle místa s tím, že se za chvíli vrátí. Filip ale stále nepřicházel a já zaslechla šramot. Z poza keře se vynořil velký vlčák se slinami u pusy. Moc jsem se bála a přitiskla se zády ke stromu.,, Pomoc! "volala jsem, a protože jsem koneckonců byla ještě malá, hlasitě jsem se rozplakala. Zavrčel, už to vipadalo že se na mne vrhne. V tom se větve stromu sehli, objali mne a vyzvedli do vzduchu.
Pes zmizel a já stála opět nohama na zemi. Překvapeně jsem se rozhlédla kolem sebe. Místo stromů tu pulzovala žlutá, oranžová a červená. Tehdy jsem to ještě moc nechápala, ale všechno to byla životní energie rostlin.

Od té doby se toho hodně změnilo, ještě to nebyl konec. O čtyři roky později, to mi bylo 12,jsem ne jenom dokázala vidět energii všech rostlin a ovládat je, no spíš ony dobrovolně dělali, co jsem chtěla, ale začala jsem vidět i energii zvířat. Dokázala jsem je kdykoliv vyhledat, či přivolat a dokonce vnímat svět jejich očima.Má babička si něčeho všimla a když jsme byly o samotě pověděla:,, Rous, chtěla bych ti povědět legendu o historii naší rodiny, je jen na tobě, jestli jí uvěříš."tak jsem přikývla a tiše poslouchala.
,, Pocházíme prý z mocné krve elfů a ten gen se v rodině dědí, i když se u někoho žádné zvláštnosti neobjeví. Údajně je elfských rodin tak 200, ale 150 je světlá a jen u stovky se projeví některému členovi zvláštní schopnosti. Rodin z jejichž alespoň jednoho člena se stane plnokrevný elf , není víc než padesát. Z některých se stane éterický strážce, z jiných bojovník. Toť vše má milá, měla bys jít." víc k tomu odmítla dodat a tak jsem šla.

Pravda trochu mě to naštvalo, ale nic bych z ní už stejně nevymámila. Rozhlédla jsem se po paloučku na kterém jsem stála,, Páni už jsou to další čtyři roky, osm let od toho co mě bratr 2 hodiny hledal po lese než mě našel. A zítra mám sedmnáctiny , hm"
Tak jsem tam tak stála a naslouchala lesu, malá laň právě pila z blízké tůňky.,, Ahoj holka, počkej odklidím ti to listí z tůňě." Vydala jsem se k ní a v tom ucítila brnění po celém těle, náhle jsem začala zářit. Když zlatavá záře ustala, naklonila jsem se nad vodní zrcadlo a užasle pozorovala svůj odraz.,, Co to... "ve vodě se něco zalesklo, byly to moje vlasy. Už nebyly světlolince hnědé, ale hráli v nich snad všechny odstíny fialové a sem tam se zableskla stříbrná, mírně se vlnily až po má stehna. Odhrnula jsem je a zjistila, že mé uši jsou zašpičatělé, co mě ale zaujalo nejvíc byli oči, dříve modřejší než poměnky, teď s fialovými duhovkami. Němě jsem na ně zírala. Najednou jako by začalo mluvit vše živé na kilometry daleko, no, vlastně šeptat:,, Éterická elfko, dospěla jsi, měj se na pozoru, strážkyně životní energie."
Nějak jsem věděla co mám říci. :,, Nechť mne vede navždy světlo a temnota ať střese se moci mé a přátel mých. '' Uvědomila jsem si, že to co říkám je nejspíš plynná elfština a vůbec mi to nedělalo problémy.,, Zvláštní, nikdy dřív jsem ten jazyk neslyšela a přece jím mluvím jako bych s ním vyrůstala. " Pak všechno utichlo a posléze se vrátilo do normálu. ,, Zdá se mi to, nebo opravdu slyším zajíce chroupat trávu, jako by byl vedle mě a přitom ho cítím až čtyři kilometry odtud? ''

Doufám, že se to bude líbit a předem se omlouvám za případné chyby :-D