Elfská Krev

17) Na Spěch

11) dní
Probudili mě ptáčci, kteří opěvovali právě vycházející slunce. Erik taky zrovna vztával.Věnovala jsem mu zasněný, ještě trochu rozespalý úsměv. Záhy se však do mých žil vlila nová energie a já vyskočila na nohy.
,, Tu máš. "podal mi ovoce jako snídani.
,, Musíme vyrazit." řekla jsem, když už jsem neměla plnou pusu.
,, Kam teď? "ptal se
,, Poběžíme k nejbližšímu městu a pak to vezmeme veřejnou." předložila jsem svůj plán a on nic nenamítal.
Zadívala jsem se do korun stromů,, Kéž bychom si mohli zahrát na turisty, prohlédnout každičký živý kout tohoto kontinentu a nemyslet na válku. "
,, Ano, jenže my musíme spěchat tak, že si ani nestihneme pořádně popovídat." podotkl on.
,, Já vím, nemáme moc času...
Dodala jsem a rozeběhla se.

Díky naší super rychlosti jsme seděli ve vlaku ještě před obědem a do místa určení dorazili v jednu hodinu odpolední. Magickou stopu jsem objevila u nízkého domu nejblíže lesu. Poslouchali jsme, ale nikdo tam nebil.
,, Rozalí,? "otočil se na mne Rik, pokračoval, když viděl, že mu věnuju stoprocentní pozornost
,, Možná ten elf chodí ještě taky na střední, je brzo, může být ve škole."
,, Máš pravdu. "přikývla jsem.
,, Počkáme?" tázal se.
,, Ne, máme příliš na spěch, půjdeme. "
Optali jsme se místních, jestli je tu v blízkosti střední škola,prý ano, ve středu městečka,oranžová budova.
,, Jak dostaneme ven, koho hledáme, aniž bychom museli do učebny nebo ředitelny?" uhodil Rik na hlavičku.
V tom jsem dostala nápad a moje tvář se rozjasnila.
Klekla jsem, položila ruce na zem a začala se soustředit. Zanedlouho mi pod rukama vyrostla kytička podobná těm okolo, ale tahle byla jiná. Erik vyrušil mojí práci těsně před koncem
,, Nerad ruším tvoje zahradničení, ale spěcháme. "
,, Šššš šš," odmávla jsem ho a na květinku dýchla.
,, A je to, abys věděl, tohle drobátko spojené kořeny s budovou " uváděla jsem věci na pravou míru, ukazujíc na květinu
,, vyvolá jemnou vůni, kterou ucítí jen magická bytost uvnitř, bude jí jasné, že ta vůně je jiná a magická, proto se zaní vidá."
Koukal na mě s obdivem, pak dodal,, To by mě nenapadlo, ale, co když to nechá na později? "
Odpověděla jsem mu bez mrknutí oka,, Ta vůně je také neodolatelná."
Přikývl a oba jsme čekali . Ani ne po deseti minutách vylezla černovlasá dívka, s modrýma očima a olivovou pletí.
,, Hledáš něco" zeptal se Rik s obvykle nečitelným výrazem elfa.
,, Kde se tu vzla ta květina, zeptala se dívka.
,, Kouzlo"odpověděla jsem a než mohla říci slovo, vysvětlila jsem v elfštině co potřebujeme.
Cvíli mlčela a pak řekla,, Můžu si to rozmyslet? "
,, Bylo by lepší, kdyby jsi odpověděla hned, ale můžeš přemýšlet, než se s námi znovu setkáš." podotkla jsem.
,, Pomůžu , kde a kdy se sejdeme? "chtěla vědět.
,, Letiště V. H. za devět dní." pronesl Erik již obviklou větu.
,, Ok, musim zpátky, nejspíš mě učitel jinak zabije, Ahoj. "
,, Ahoj Zoe!" rozloučili jsme se s Erikem naráz (za to povídání jsme se stihli i představit) a vidali se směr nádraží.
,, Tak jo, další je za námi. " oddechla jsem si.
,, Pravda, jen se mi nelíbí, že je vystavujeme nebezpečí." vyjádřil se on.

,, Mě také ne, ale rozhodli se sami, jsme jeden druh, musíme držet při sobě....

Ahoj, jsem tu s další kapitolou, musím říci,, uf " konečně jsem našla čas. Prozradím, že příště děj trochu popoženu, ale teď už mlčím:-D
Mějte se a omlouvám se za spoždění.