Elfská Krev

10) Výcvik

,, Počkej, ty mě chceš naučit používat zbraně? " ptala jsem se ohromeně Erika s kterým už dvě hodiny cvičím pomocí pěstí a kopanců. Celkem my to jde, dokonce už jsem ho málel porazila.
,, Na pěstní souboje jsi celkem talent, ale uvidíme jak ti půjdou dýky." řekl, podal mi dvě vrhací dýky a ukázal na nedaleký strom.,, Co, to mám jako trefit? "pomyslela jsem si.
Napřáhla jsem se a vrhla. Kupodivu se zbraň zabodla přímo do toho stromu.
Rik na mě ohromeně koukal a nebýt toho že nedáváme příliš najevo emoce, asi by mu spadla brada.
,, Ehm, jsi si jistá, že si to nikdy předtím nedělala?"
Jako odpověď jsem jen přikývla.
,, Já jen že takhle přesně se trefit na první pokus... To snad nikdo kromě nás bojovníků nezvládne."dodal.
Jen jsem na něj zírala a pak mě napadlo.
,, Nemohla to být náhoda? "
,, Ne, viděl jsem tvůj postoj, jako by jsi to dělala od mimina." zamítnul to.
,, Dobře zkusíme něco jiného. "řekl a podal mi luk.
Tentokrát jsem zamířila ještě na vzdálenější strom a soustředila se na puk, který jsem díky svým smyslům viděla až odsud.
Pustila jsem šíp, ozvalo se zasvištění a střela se zabodla přesně tam, kam jsem zamířila.
Rik jen kroutil hlavou a beze slova mi hodil krátký meč.
Dali jsme si malý souboj,k mému překvapení jsem pro něj byla rovnoceným soupeřem. K žádné z těchto zbraní jsem necítila takové pouto jako k tomu meči, něco ale bylo špatně.
Erik vytáhl z hromady, co tu měl, tentokrát dlouhý meč.,, Ten jsem vyrobyl dávno, moc tyhle dlouhé nepoužívám."
Cítila jsem zvláštní brnění, bylo to takové,, správné "
Vyměnili jsme si pár úderů, přišlo mi, že jsem se pro tu zbraň narodila a kdybych byla bojovník, asi by tomu tak bylo. Rychlou otočkou jsem se dostala za protivníka,rozkročila nohy,aby mě neshodil a ostří mu přiložila ke krku.
Slyšela jsem jak Rik polkl, odložila meč, vzápětí se ve složitém gestu uklonila, tak jak mě to učil. Musím říct, že se mi nechtělo opouštět blízkost jeho nahých zad, ale co kdyby se zranil.
,, Neuvěřitelné, tak to je tvoje. Pojď prosím za mnou chci něco zkusit."
Vydala jsem se tedy za ním k blízkému stromu.
,, Máš postavu i vlastnosti éterického, ovšem bojuješ jako ti nejlepší bojovní, i když jsi to nikdy nedělala. "konstatoval.
,, Popros strom o luk a pokus se pomocí jeho a své magie nějaký vytvořit." požádal mě a já udělala, co chtěl. Urputně jsem se soustředila na detaily, které se vzaly les ví kde hluboko v mém podvědomí, to samé jsem dělala s šípy, i když mne o to Rik nepožádal. Vnímala jsem, jak se tvoří v koruně stromu. Najednou se předemnou objevil nádherný luk,na kterém byla vyřezaná maličká lesní zvířátka a kolem dřeva se pnula listnatá rostlina. Vedle něj toulec s podobnými motivy plný šípů, zakončených bílým peřím.
Erik se na to chvíli díval a pak se podíval na mně.
,, Nevím, jak je to možné, ale ty máš i vlastnosti bojovného. Nikdo jiný by tohle nedokázal, teď se ti to může hodit, snad na nás nikdo nezaútočí."přikývla jsem.
,, Jinak, to co jsi dokázala bylo úžasný, ani já jsem se to tak rychle nenaučil. "změnil téma a způsobil tak na mé tváři jemný úsměv.
,, Díky" setkala jsem se s ním očima. Ani jeden z nás to dlouho nevydržel a ponořili jsme se do hlubokého polibku. Ta přitažlivost se prostě nedá přehlížet. Díky mému nesoustředění opadlo krycí kuzlo a zachvíli jsme byli oba unešení vášní, ve svých pravých podobách. Bylo však pozdě a tak jsem byla nucena opustit jeho rty chutnající po lesních jahodách. Neradi, jsme se rozloučili a já spěchala domů i se svou novou zbraní.
Usínala jsem s myšlenkami na jediného člověka, nebo spíš Elfa.