Guitarists Do It Faster//Luke Hemmings [SLOW UPDATES]

Chapter 0.1|New Neighbour

Už zase. Ten nepříjemný zvuk se rozezníval po celém jejím pokoji, čímž mladou blondýnku, už po několikáté v noci, vzbudil ze spánku. Byla naštvaná, neboť bylo teprve něco kolem třetí hodiny ráno a její nový soused si usmyslel, že bude bušit do zdi. Pokojem se ozvala další rána kladivem, načež vstala z postele a ze židle, která byla hned vedle její prostorné postele, ve které trávila čas sama, sebrala svůj růžový župan a oblékla si ho na pyžamo, které tvořilo jen větší triko jejího bratra a její spodní prádlo. Chladnou rukou si projela rozcuchané vlasy a následně obě ruce vložila do kapes županu.

Přešla ke vchodovým dveřím, kde si obula své oblíbené papuče pokryté růžovými peříčky. Otočila klíčkem v zámku, stiskla kliku, nacož dveře trochu zavrzaly a ona se ocitla na chladné chodbě. Otřásla se zimou a přešla ke dveřím jejího nového souseda. Kvůli tmě, která pohlcovala celou chodbu,neviděla na jmenovku, která byla na dveřích. Podle její úvahy nemělo cenu klepat, rovnou zazvonila. Čekala pár sekund, aby ji její "milovaný" soused otevřel, ale nic se nestalo. Vypadalo to, že vesele pokračuje v bouchání na zeď a je mu jedno, že vedle někdo spí, teda spal.

Její ukazováček se znovu dotknul bílého tlačítka vedle dveří, ale stále na něm zůstal, aby bylo zvonění intenzivnější. Po pár sekundách prst oddělala a ruce si pro efekt, že by otevřel, složila na prsou. Její čekání se vyplatilo a zanedlouho se prostor, který byl pod dveřmi a chránil jej prostý koberec, objevil žlutý paprsek, který naznačoval, že dotyčný rozsvítil světlo a míří ke dveřím. Byla odhodlaná mu sdělit, že nemůže jen tak ve tři hodiny ráno bušit do zdi, ale i přesto se u ní našlo procento, kdy se bála, protože ho nikdy neviděla a neví, jak bude reagovat.

Šlo slyšet jen zvonění klíčů, následné otočení v zámku a cvaknutí kliky. Těžce polkla, když se dveře otevřely a chodbu oslepilo světlo z jeho bytu. Zamrkala, aby si na přísun světla zvykla a podívala se do jeho tváře. Dvě pomněnkově modré oči ji pozorovaly, blond vlasy měl rozházené a opíral se jednou rukou o futra. Vypadal tak zatraceně dobře v jeho černých přiléhavých džínách a bílém tílku kapely "Sleeping With Sirens", její oblíbené. Byl překvapený, že mu takhle brzo ráno někdo klepe na dveře, ale nedal to na sobě znát.

,,Mohl by sis to ztišit? Nevím, odkud jsi, ale pravděpodobně z Marsu, protože normální lidé ve tři hodiny ráno spí a netlučou svým sousedům do zdi" pronesla otráveně, i přesto, že se před cizími styděla. S největší pravděpodobností se ho v příštích dnech bude stranit a dělat, že ho nikdy neviděla nebo s ním nemluvila.

,,Mám pro tebe nabídku" mlaskl si a přeměřil s ji pohledem. Přišlo mu dost vtipné, že tu stála jen v růžovém županu a velkém triku s rozcuchanými vlasy, ale i tak mu přišla roztomilá. ,,Mohl bych přestat, ale něco za něco" skousl si spodní ret a vsunul si železný kroužek mezi zuby. Její pohled byl lehce vyděšený, nevěděla, co by po ní chtěl. Chvíli přemýšlela i nad tím, že by se prostě rychle otočila a vrátila se k sobě do bytu. Pootevřela ústa, ale nic neříkala, i když chtěla. Jakoby ji hlasivky zradily a odešly.

Trhaně se nadechla a zase vydechla. Jeho oči ji hypnotizovaly, vpíjely se do těch jejich a zkoumaly je. Ušklíbl se a ona se přistihla přitom, že na něj zírala, aniž by vůbec mrkla. Rychle sklopila pohled na kamenou podlahu a drtila si spodní šev pásku županu. Tuto činnost dělala vždy, když byla nervozní. Znervozňoval ji? Očividně ano.

,,Pojď za mnou" mrkl poté, co zvedla svůj pohled k němu. Otočil se a zmizel někde v bytě. Zůstala tam stát v tichosti a nevěděla, co dělat. Mohl by ji přepadnout nebo ji něco udělat. Ale v tuto chvíli se ji zhostila v krvi pořádná dávka adrenalinu, díky níž udělala zásadní krok a překročila prah jeho bytu. Její hlavou proběhlo upozornění, že nechala dveře svého bytu otevřené. Vrátila se zpět k sobě, z věšáku na zdi sebrala klíče a zabouchla za sebou dveře.

Odešla do bytu svého neznámého souseda a zavřela dřevěné dveře, u kterých se nedalo určit z jakého jsou dřeva kvůli laminu, které jej překrývalo. Pro jistotu si nechala i své papuče, je přesvědčená, že za tak krátkou dobu nestihl vysát nebo zamést. Vůbec netušila, kde by mohl být, i když jeho dům nebyl o moc větší než ten její. Celá chodba jeho bytu nebyla zařízená, staré papírové krabice se válely všude a bílá zeď s narušenou omítkou tomu moc neulehčovaly strašidelnou atmosféru.

,,Budu to tady muset vymalovat" vyrušil ji z jejího přemýšlení. Svůj pohled rychle zvedla ze zdi na něj. Stál opřený o stěnu u jediného pokoje, ze kterého se linulo světlo, jinak celý byt byl zahalen ve tmě a na chodbu dopadaly jen lehké paprsky ze žárovky. Vlasy už neměl rozcuchané, ale zakryté Snapbackem, u kterého měl předek vzadu, čímž vypadal sebejistěji a víc atraktivně. Jemně přikývla a vydala se za ním. Vstoupila do místnosti,která vypadla stejně jako chodba. Všude byly poházené krabice, nářadí, narušená omítka tentokrát na šedých zdech a dřevěná podlaha byla přikryta průhlednou fólií.

,,Uhm, co tedy po mně chceš?" zeptala se konečně, když si vedle ní stoupl a klíče vložila do kapsy u županu. Jeho ruka ukázala na stěnu, u které si byla jistá, že je totožná s tou její. Nechápavě položila hlavu na stranu a s pootevřenou pusou sledovala stěnu.

,,Jen to podržet, nic víc" pokrčil rameny a rozešel se ke stěně, načež ho následovala. Oba se zastavili vedle sebe, blonďák se sklonil pro kladivo a zase se narovnal. Jednoduchým pohybem si kladivo v ruce nadhodil, chytil a otočil. Možná na ni chtěl udělat dojem. Ovšem povedlo by se mu to, kdyby dávala pozor, namísto toho, aby přemýšlela nad tím, co dělat.

,,Uhm a neměl bys to nejdřív vymalovat?" podívala se na něj a on ji pohled opětoval. Za tu dobu, co ji "znal" si nevšiml, jak krásné má oči a tvář. I přesto, jak na něj poprvé vylítla, zdála se moc klidná a milá. Což taky byla, ale dokázala být i tvrdohlavá a drzá, když se ji tedy chtělo.

,,Přemýšlel jsem nad tím, ale kdybych tu nejdřív vymaloval a poté tam navrtal díry, barva by mohla prasknout" vysvětlil ji svou úvahu, nad kterou dlouho přemýšlel, dokud nedošel k rozhodnutí, že to tak bude lepší.

,,Dobře, ale co když se do té díry dostane barva?" zeptala se, protože věděla, že by buď musela držet hřebík, zatímco on by ji mohl bouchnout kladivem nebo by hřebík držel on a ona při svém štěstím věděla, že by jej mohla zranit. A právě proto ji přišlo lepší vymalovávání.

,,Pravda, ale chci to ještě dneska udělat a barva by schnula dost dlouho, tudíž bude lepší to nejdřív navrtat" stál si za svým. Oba byli ohromně tvrdohlavý a nebyli povahy, kdy by neobhajovali svůj názor. Ale kvůli tomu, že ji vzbudil ze spánku, neměla sílu ani chuť obhajovat svůj názor.

,,Fajn, ale to kladivo polož dřív než si s tím ublížíš" poukázala na železné kladivo s dřevěným toporem ,,protože budeš potřebovááát" protáhla to slovo, když se kolem sebe rozhlížela, aby našla požadovanou věc ,,toto" luskla prsty, došla o metr dál a rychlým pohybem sebrala nářadí, které zrovna potřebovala. Došla zpět k němu, kladivo mu jemně vytáhla z rukou a místo něj mu podala vrtačku. ,,Když už jsi vzbudil mě, tak je to jedno" pokrčila rameny, načež se zasmál.

Jeho smích ji přišel roztomilý, neznala člověka, který by se smál tak hluboce a zároveň roztomile. Usmála se a sklopila pohled, protože pod náporem úsměvu, kterým ji obdařil, její líce nabraly červenou barvu.

,,Tak asi začneme, ne?" zeptal se nejistě, když s červenými lícemi stále zírala na podlahu. Zdvihla hlavu a lehce se na něj usmála, čímž jej ujistila, že plně souhlasí. ,,Nechceš si odložit ten župan?" rty spojil v jednu linku a ona se na něj nechápavě podívala a nazdvihla jedno obočí ,,uhm...ne, že bych byl nějaký úchyl ne-nebo tak, a-ale myslel jsem to tak, že..." koktal, protože nevěděl co říct. Připadal si trapně, nechtěl, aby to vyznělo tímto směrem, ale stalo se. Ale ji to připadalo ještě víc roztomilejší než předtím.

Všichni kluci, které kdy poznala, byli namyšlení a dělali ze sebe něco, co nebyli. Ale on byl jiný. I když ho znala sotva pár minut, byl pro ní tím roztomilým, nešikovným a docela atraktivním blonďáčkem.

,,Vím, jak jsi to myslel" usmála se upřímně a on si oddychl.