V momentě kdy nam došlo co vlastně Tuk řekla spanikarili jsme „co se stalo?" „lo'ak šel s aonungem a jeho kamarády pryč na ilu a lo'ak se nevrátil" odpověděla Tuk Neteyamovi „doufám že bude v pohodě" řekla jsem při dívání se do moře „on to zvládne je silný snad..." řekl Neteyam a dal mi ruku kolem krku, když začala být zima odebrali jsme se každý do svého stanu „dej mi vědet až se vrátí" řekla jsem Neteyamovi, zamávali jsme si na rozloučenou a ja vešla do stanu, on šel k sobě. Když už po dlouhém Vyhlížení Lo'aka jsem byla smutná že se už neukáže... alespoň ne dnes. Po nějaké době šel Aounung pryč „kam jdes? " „to te nemusí zajímat." než jsem se stihla zeptat na něco dalšího odešel směrem k Neteyamovi, který sedel u pláži vyhlížející Lo'aka
U Aoununga a Neteyama
„Musím se ti s něčím svěřit" řekl Aonung a sedl si vedle Neteyama „hm? " „jeli jsme s tvojim bráchou za utes a udělali jsme si z něho trochu srandu.." když to řekl Neteyam na něho okamžitě obrátil pohled, ja je mezitím zdáli sledovala co se bude dít „cože?!" „uklidni se, proste jsme se tvému bráchovi schovali a pak nas dlouo nemohl najit tak jsme šli prostě domů s tím že mu to dojde že jsme už pryč" jak to Aounung dořekl Neteyam se postavil a táhl Aoununga za zápěstí za jeho otcem. U nich.. „Řekni mému otci cos řekl mě!" křil Neteyam po Aonungovi a furt ho držel
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nová kapitola je tady!! Jinak plánuju novou knihu takže se máte na co těšit :3 266 slov
