11. takže?

160 9 4
                                    

    Stali jsme tam dobrých 10 minut a jen Přihlouple na sebe zírali než se konečně jeden z nás Opovazil promluvit „emm.. Tak co třeba se proletět na ilu?" Řekl nervózně Neteyam a poškrábal se na zátylku „Jo proč ne" Odpověděla jsem mu nazpět a šli jsme. Když jsme dorazili na okraj pláže Neteyam začal konverzaci se kterou jsem vůbec nepočítala „hele Katari něco ti musim říct" Řekl Neteyam a ja na něho hodila jen nechápavý pohled „ano?" „Víš...jak jsem tě viděl poprvé přišla si mi milá a sympaticka a hlavně opakuji HLAVNĚ hezka a vypadá to, že se mi jaksi Líbíš a, že jsem do tebe tak trochu zamilovaný" Řekl Neteyam a jeho nervozita stoupala každou sekundu víc a víc tak jako ta moje „mě se taky Líbíš" Řekla jsem a moje srdce bušilo jako splašene „vážně?!" Zeptal se vážným tónem Neteyam a ja jen kývla na souhlas.
    V momentě kdy jsem to udělala se mu vykouzlil úsměv na tváři a mne taky „takže?" Takže jsme spolu? Zeptal se Neteyam „ano" Odpověděla jsem mu a dal mi jemnou pusu na čelo „ale zatím bych to asi nikomu neříkala" Řekla jsem a Neteyam jen souhlasil

Takže máme tu po delší době novou kapitolu a omg 👁️👄👁️ xd divím se že ještě žiju
216 slov

Neteyam... Kde žijí příběhy. Začni objevovat