Pršelo na mě přílíš dlouho/stein27

chuť to ukončit

Zase další vyjebaný den.
Jmenuju se Petr snažím se dělat hudbu a ta mě drží od toho abych se nezabil. Každý den se to snažím ukočit ale vždy se to nějak posere, dnes budu psát dopisy na rozloučenou pro kamarády. Zítra se to hodlám ukočit už na vždy. Jako poslední obálku mám pro Davida davám mu tam nějaké texty které jsem mu ještě nestihl ukázat.

Píše se den 27.7.2020 dnes je den D.Už od rána se loučím se sestrou a mámou, kluky dnes neuvidím. Balím si batoh pak ho hodím někde do keře, je mi to už všechno solidně u píči. Jako poslední si nandávam airpody do uší a jdu říct bráchovy že jsem zachvilku u něj. Jo můj nejlepší kámoš se předávkoval... Od té doby jde to všechno jako lavina.Strašně mi chybí. No moje kroky míří přímo od hřbitova k mostu batoh už nemám na zádech,pomalu si sedám na okraj mostu a přemyšlím jestli to fakt udělám přecejen mám segru, mamu a kluky. Jako poslední je Maria byla to moje ex psychicky mě vydírala. No nic jdu na to....

"Počkej" ozve se.
"Proč?"znechuceně odpovím."už na tebe koukám asi 5 minut, nesmíš to udělat!"sedne si vedle mě."jak mi v tom zabráníš,stejnak život nemá smysl. Nahoře mi bude líp"pronesl jsem a zakončil jsem hlubokým výdechem. Zakoukal jsem se do jejich modrých očí měla uplně stejné jako já!
"Já tě odněkud znám"řekne dívka do tmy."možná z budoucnosti až o mě budou psát noviny o mé sebevraždě"řekl jsem s klidem v očích ale dívka se zarazila.
"Anna"podala mi ruku.
"Petr"prijal jsem jeji ruku,byla uplne chladna."neni ti zima?"zeptal jsem se."vzhledem ze uz jsem tu hodinu sedela a snazila se skocit tak jo"otrasla se zimou. Ja budu muset najit svuj batoh kdyz me tady pani anička zachránila."Tak jdem no" ozvala se."peto muzu te obejmout?"ozvalo se po chvilce cesty. Ani jsem neodpovidal a objal ji ,citil jsem jak me tlaci jeji zebra uz od zacatku jsem videl jak je hubena.
Stali jsme tam asi 10 minut ale ani mi to neprislo dokud jsem neslysel svuj telefon zvonit v keri. "Budu muset to zvednout" zafrflal jsem si pod nos.
"Calin"svitila
obrazovka.

C:bracho kde jsi? Mel si byt ve studiu.
P:sorac ja zapomnel.
C:no to je uz jedno ,cau!

"Kdo to byl,a proc lzes"opatrne se zeptala.
"Kamos,nemuzu rict pravdu slibil jsem ji ze si nic neudelam."
"Fajn,a kde si mel byt?"
.."ve studiu" reknu chladne."ty delas hudbu?"neverila vlastnim ocim.
"Jo tady, muzes cist ale nic neni dokoncene"vytahl jsem denik z batohu ktery jdem vylovil v krovi.

Linoucí se bolest po strunách
Moře pode mnou chutná po slzách
Vstáváme a usínáme
Vycházíme, zapadáme.

Každej den, den, den platíme za svoje chyby
Každej den, den, den zakazuju slovo kdyby
Každej den, den, den, když to bolí, je to správně
Každej den, den, den, začni to brát se mnou vážně.

Začala doplnovat me texty a ja to nestihal ani hltat do hlavy."muzu ti dotoho psat?" Zeptala se."ani,ty musis!" Vyletelo ze me protoze vim ze bych to sam nezvladl.

---------------
530 slov,novy pribeh!