You changed my life Wolfhard.

Why mom..

Y/n! Pojď sem dělej!! zavolala má matka. Už jdu mami ježiši! Ugh povzdychla jsem si. Máš tady návštěvu, čeká před domem, běž mu otevřít. A žádné ale. Mami ale já už nechci.. řekla jsem a málem jsem se rozbrečela. Popravdě řečeno, už jsem tak tak brečela. Dělej, nebo tě znovu zmlátím. A tentokrát ještě hůř. Šla jsem tedy s brekem ke dveřím abych tomu neznámému člověku otevřela. Byl to zase další starý dědek. Nemohla jsem ho ani pozdravit, měla jsem z toho už teď špatný pocit.. Ahojky slečinko, ty musíš být y/n. Dneska si to určitě užiješ! Řekl mi ten starý dědek. Začala jsem brečet ještě víc, a máma mi dala facku a nezajímalo jí to. Šla jsem do svého pokoje, protože jsem tam nechtěla stát a brečet, aby mi máma ješte jednou vlepila. Stejně si tam jen povídali, tak co bych tam tak dělala? Potom se otevřeli dveře, no a hádejte kdo to tak asi byl? Ano, ten starý dědek, jak nečekané. Bylo mi zase do breku, vzal mě a svázal mě k posteli, a stalo se to. Bylo to hrozné, další trauma do sbírky. Potom jak to skončilo, odvázal mě, a odešel dolů. Začala jsek strašně moc brečet, já vím, už se mi to stalo hodněkrát, ale vždycky je to na mě moc. Ten dědek dal dole mámě jen peníze, a odešel. Jak jsem brečela, tak jsem se ubrečela k spánku. Nikdy toto mámě neodpoustím.