Elliotův návrat (Poppy Playtime fanfiction)

Kapitola 4. Vlak

Pohled Bombase

Tak nějak nedokážu uvěřit tomu, že jsem se fakt nechal překecat. Ne že by mi nějak vadili, to ne, ale když jsem naposledy obdržel informaci, že Mommy Long Legs je mrtvá, musel jsem hodně riskovat, abych jim zachránil prdel. Možná že tentokrát tolik riskovat nebudu, protože Steve už je trošku zkušený a ví co dělá. Spíš se obávám jak na tom je Baby Long Legs. Jak já Mommy Long Legs znám, nepustí ho nikam, kde není na sto procent jistá, že nehrozí žádné nebezpečí, takže se obávám, že pokud nám něco takového bude hrozit, což je nadpozemsky pravděpodobné, Baby Long Legs nebude vědět co si počít. Ale možná nějaké zkušenosti má, kdo ví. Žít v blízkém okruhu někoho jako je Mommy Long Legs má své výhody. "Je sice super, že jsi nás dokázal do toho zatáhnout, ale jak se k Elliotovo kanceláři hodláš dostat? Hnedka za rohem to určitě není." řekl jsem. "Však já vím, že je to daleko, proto pojedeme vlakem. Budeme si to ale muset načasovat, protože pokud ten vlak jede k Elliotovo kanceláři, tak na dveřích vlaku se aktivuje skener, kterým může projít jen elita Elliotovo lidí, pak už nebude problém se tam dostat." vysvětlil Baby Long Legs. "To zní dobře, jenomže jak to chceš provést? Nevíme kdy tahle 'Elliotova elita' má k tomu vlaku dorazit." řekl Steve. "Musíme vyčkávat. Jelikož je ráno, tak se to tady začne scházet a pak půjdou do vlaku. A my se tam vetřeme." řekl Baby Long Legs. Docela musím ocenit, že Baby Long Legs docela umí plánovat. Celkem dobře promyšlené, ale dost velký mínus se skutečnost, že nevíme kdy se ta elita má tady sejít. Naštěstí jsme dlouho nečekali. Už se tu začali scházet, avšak museli jsme vymyslet něco jako kamufláž, abychom nepůsobili podezřele. Steve a Baby Long Legs to měli dobré v tom, že dokázali perfektně napodobit uvítací figuru, což já úplně nemohl, takže jsem si musel na férovku vlézt do nejbližší krabice. Komfort teda nic moc, ale schovka je to dobrá, ne-li přímo vynikající. Když se ruch utišil, mohli jsme už shodit krytí. Bohužel utišení ruchu taktéž znamenalo, že dřív či později vlak odjede. Museli jsme rychle vběhnout do zadního vagónu, protože tam podle všeho je pouze zavazadlový prostor a nikdo tam není. Navíc se z toho zadního vagónu dá podle všeho dostat do nějaké skříně odkud můžeme vidět do vagónu před námi. Pro nás naprosto ideální. Když se vlak dal do pohybu, bylo načase začít probírat pokračování našeho plánu. "A co chcete dělat až se dostaneme k Elliotovi do kanceláře? Pochybuji že by bylo v našich silách odolat v případě, že by povolal svoje gorily. Ne že bych se s nimi nedokázal vypořádat, to ne, ale přeci jen je to těžší, když se jich na mě seběhne horda." řekl jsem. "Ze všeho nejdříve musíme přijít na to jak se tam dostat, pak až můžeme řešit co dál." odvětil Baby Long Legs. "Je tady možnost, že bychom počkali až tam někdo půjde a rychle tam vběhli, než se ty dveře zavřou." navrhl Steve. "To by šlo, ale určitě si to bude lépe hlídat. Navíc je jedno jakým způsobem tam přijdeme. Jde o provedení mise, nikoliv o směr či způsob příchodu." řekl jsem. Vlak ale najednou prudce zastavil.