Čtvrtý měsíc

II.

Callisto se na ni díval, a mlčel. Po chvilce se pousmál, a zazdil Dariinu otázku. ,,Vypadáš opravdu zmrzle." Sundal si svůj sněhobílý kabát a jemně jí ho přehodil přes ramena.
Daria chtěla něco říct, ale čelisti jí ihned sklaply. Opravdu příjemně voněl. Podívala se stranou a zamumlala tiché díky. Callisto přikývl, a odpověděl na její dříve položenou otázku. ,,Povím ti odkud jsem, ale ne teď, je moc brzy." Chvilku se odmlčel. ,,Tedy pokud se ještě někdy budeš chtít vidět." Mrkl na ni, a pohlédl na oblohu. ,,Bude půlnoc, měla by ses vrátit domů." Pohlédl na ni.
Daria kývla, uznala, že už je opravdu pozdě.
Callisto už se chtěl rozloučit, ale Daria ho zastavila. ,,Počkej, musím ti vrátit ten kabát.." Zamumlala, a začínala se z něj soukat ven. ,,Ne." Callisto se natáhl, a kabát jí znovu navlékl. ,,Vrátíš mi ho zítra, předpokládám že tady budeš." Usmál se, a s Dariou se rozloučil.
Když se vracela, ještě zaslechla tiché volání. ,,Dávej na sebe pozor.."

,,Pořád jsi mi neřekla kde jsi vzala tu bundu." Zaskučela Celestia, která seděla vedle ní na školní zahradě. Daria jen něco zamumlala a dál sledovala svou třídu, jak hraje na školním hřišti fotbal.
Přitáhla si kabát více k obličeji, a Callistova vůně ji ihned znova ovinula. Celou noc a den měla mysl zanedbanou přemýšlením nad tím, odkud se tady vzal a kdo vlastně je. Musela uznat, že byl opravdu krásný. Jeho odlišnost byla tak jedinečná, že ji nutila dozvědět se o něm víc. Rozhodně se tam musí dnes vrátit.
Vůbec si neuvědomila, že na ni Celestia celou dobu mluvila. Nepřítomně přikyvovala, a jakmile zaslechla zvonek, odebrala se do šatny.

Seděla doma u stolu, a nevědomky si kreslila do sešitu. ,,Nezapomeň pak zavřít na noc okna, ať tu není zima. A opravdu nemáš nic do školy?" Mamka ve spěchu zastavila, a políbila ji na čelo. Daria trošku pobaveně zvedla hlavu. ,,Mami." Vyčítavě se na ni podívala. ,,Já vím, já vím, nejsi malá holka." Zasmála se a pohladila ji ve vlasech. ,,Dobrá, tak já už půjdu, pa." Usmála se a během chvilky za ní zaklaply dveře. ,,Ahoj.." Zamumlala Daria a pohlédla na svůj sešit.
Nakonec ho zavřela a protáhla se. Venku už se setmělo.
Bez přemýšlení v pokoji popadla dobře schovaný sněhový kabát a vylezla ven. Okamžitě ji do tváře uhodil mrazivý vzduch. Vydechla, a vydala se na místo, kde minulou noc potkala Callista.

Seděla na spadlém kmeni, zabalená do kabátu, a tiše čekala. Začínala ji přepadat myšlenka, že se Callisto neobjeví, a že si z ní pouze vystřelil. Ale proč by kvůli hloupému vtípku obětoval tak pěknou bundu? Rozhodně nevypadala levně.
,,Vypadáš unaveně, spala jsi?" Tentokrát se Daria opravdu lekla, až nadskočila. Callisto se tiše zasmál. ,,Nemůžeš mě takhle strašit! Příště alespoň dupej ať vim že jdeš.." Zaúpěla, a podívala se na něj.
Dnes měl Callisto stejný kabát jako měla Daria na sobě, ale byl temně modrý, kožešina kolem krku znovu sněhově bílá. Vypadal stejně majestátně, jako ten bílý.
,,Hlavně mi neříkej, že jsi nějaký princ.." Řekla bez přemýšlení, načež se oba rozesmáli. ,,Promiň, říkám hlouposti." Vysoukala ze sebe skrz smích, a promnula si oči. Callisto se na ni díval s lehkým úsměvem. ,,Kéž by princ.." Také se lehce zasmál, a nakonec se znovu ocitli v tichu.
Nakonec ho prolomila Daria. ,,Ano, spala jsem." Hleděla na něj. Jak může mít člověk bílé oči? Vlasy ano, to se občas stává, ale oči? Hmm.. Rozhodně je výjimečný.
Callisto se usmál, a zamával Darie před obličejem. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se pobaveně. ,,U- Uh.." Daria odvrátila pohled a začervenala se. Tohle bylo trapné. ,,Promiň." Zamumlala, a opatrně vzhlédla zpět k němu. ,,Nic se neděje." Vlídně se usmál, a zamyslel se.
,,Chodíš do školy?" Zeptal se, i když jí to přišlo jako úplně jasná otázka. Kývla. ,,Ano, na gymnázium.." Chvilku se odmlčela. ,,Ty do školy nechodíš?" Jakmile dokončila větu, přišla si opravdu hloupě. Callisto zvedl hlavu a podíval se na hvězdy. ,,Ne, vyučuji se doma." Usmál se a podíval se znovu na ni. ,,Ukážeš mi ho? Myslím to gymnázium."
Daria se zarazila. Ukázat mu svou školu? Tedy, není na tom nic špatného, ale nejde na to trochu moc rychle? ,,Promiň jestli jsem tě zmátl. Jen mě to zajímalo." Pousmál se. ,,Ne, v pohodě, klidně ti ho ukážu." Lehce zazmatkovala, ale mohla snad těm vlídným očím říct ne? Opravdu vypadal jako princ z pohádky..
Callisto se zaradoval. ,,Takže zítra ráno?" To už Darie trošku vyrazilo dech. Tak brzy? Jak se budou tvářit její spolužáci? ,,Promiň, znovu všechno urychluji. Samozřejmě se přizpůsobím." Znovu se mile usmál. Hleděla na něj. Byl nadšený úplně ze všeho. ,,Uhm.." Promnula si oči. ,,Jak to chceš udělat? Musela bych ti ukázat kde bydlím, ať víš kam ráno přijít.." Callisto ji okamžitě přerušil. ,,Jestli to je takhle složité, tak to nech být.." I přes jeho úsměv se mu v očích zalesklo zklamání. Daria si povzdechla. ,,To se mnou půjdeš do školy a pak zase půjdeš pryč? Není to zbytečná cesta na takhle krátkou dobu?" Na chvilku se odmlčela a doufala, že to nevyznělo moc ostře. Callisto se na ni stále díval. ,,Mohu počkat než ti skončí vyučování, vezmu si s sebou knihu. A taky tě můžu dnes doprovodit domů, ať znám cestu." Vypadal přesvědčivě, také ale spokojeně, že vymyslel takový skvělý plán. Daria chvilku mlčela. ,,To ti to nevadí, taková doba? Vždyť je to několik hodin, a venku není úplně pěkné počasí.." Pohlédla na sníh kolem nich. ,,Neboj se, nejsem z cukru." Zasmál se.
Po několika chvil konzultování zítřejšího dne se konečně shodli. Daria nakonec přistoupila na to, že s ní Callisto půjde ráno do školy, a pak ji tam zase vyzvedne. Ani trošku si nedokázala představit, jak se bude Celestia tvářit.