Královský život (Peter Parker/MJ)

Kapitola druhá

Petr si jen unaveně opřel hlavu o opěrku a zahučel. "Ahoj a dík za záchranu."

Blondýn na sedadle spolujezdce se k nim otočil a konejšivě prohlásil: "Není zač, Petře, přece jsme tě v tom nemohli nechat," pak se otičil po MJ, která si najednou připadala naprosto nepatřičně a jen špitla: "Dobrý den!"

"Nepředstavíš nás?"

"Oh, jasně, Steve ... tohle je moje spolužačka Michelle Jonesová, MJ. Tohle je můj nevlastní táta Steve a za volantem sedí seržant Barnes, jeho šéf bezpečnosti."

Jmenovaný ani neuhnul pohledem ze silnice a zahučel:"Jo, jsem jeho bezpečák už od šesti let."
Blonďák – Steve, protáhl dozadu ruku, aby MJ pozdravil a řekl: "Těšímě, že vás konečně poznávám, slečno Jonesová, Petr o vás hodně mluví. Jen mě mrzí, že se setkáváme za takových okolností."
MJ jen mechanicky stiskla nabízenou dlaň. Byli na útěku před papparazzi a ruku jí podává manžel zdejší hlavy státu, který se tváří jak předměstský tatík, co se omlouvá za rozbité okno.
"Jak to vzal táta?"
"Znáš ho. Zuří a vyhrožuje, že všechny noviny, co sem poslali své lidi vyškrtne z účasti na oficiálních akcích. Taky už si volali s tvou mámou a řešili, co teď. Tvá máma si myslí, že by ti se svými kontakty dokázala zajistit přesun na Stanford, kde bys mohl zase být anonymní."
"Ale já nechci na Stanford!"

"Ne? Patřil přece ke školám, které jsi zvažoval."
"To ano. Nejde o to, že by to byla špatná škola nebo že je v zahraničí, ale ... nechci utíkat. Dalo se čekat, že ta finta s jiným jménem nebude fungovat věčně. Dřív nebo později by mě vyhmátli i na Stanfordu, nechci to zažívat zas a znovu. Teď a tady už to prasklo, nějak se stím vypořádám. Mám tu už přátele, vy všichni jste blízko ..."
"Věděl jsem, že se k tomu postavíš takhle, Petře. A hádám, že až se Tony uklidní, bude se na to dívat stejně."

Auto se dál proplétalo ulicemi a mířilo někam na předměstí. MJ se zrovna odhodlávala zeptat, kam jedou, když se Steve znovu otočil dozadu: "Omlovám se slečno Jonesová, že vás takhle taháme s sebou. Jakmile bude jisté, že nás nikdo nesleduje, dáme vás v v nějakém nenápadném voze dopravit, kam si budete přát."

"Amůžu alespoň vědět, kam máme napířeno?"
"K tetě Fri?" Petr při té představě viditělně ožil.
"Ano, jedeme k tetě Friday – novináři čekají, že tě bu odvezeme na letiště nebo do zámečku. Friday žije natolik mimo světla reflektorů, že než si někdo vzpomene, že bydlí asi hodinu od Bostonu, už tam dávno budem."

"Jo a tady slečna Jonesová by asi ocenila informaci, že míříme do Barnstable na Cape Cod." zabručel od volantu seržant Barnes.
MJ z něj zatím neviděla víc než ramena a uzel tmavých vlasů. Nikdy by nečekala, že královský securiťák bude mít háro jak metalový zpěvák. A když už je řeč o metalu, něco na prstech jeho levé ruky se zvláštně kovově lesklo.
Pak začal Petrovi zvonit mobil a on postupně přijal hovory, během kterých nejdřív otce, pak matku, May a pár dalších lidí, které MJ nedovedla zařadit, ujišťoval, že je vpořádku.
Do toho ještě Ned zavolal své mámě a kakofonie splívajících hovorů přiměla MJ stáhnout se do své hlavy.
Petr Parker je princ! Vlastně ne Parker, jmenuje se Stark a MJ si nikdy neopomněla do královské rodiny rýpnout. V poslední době se sice celkem krotila, ale kolik toho za uplynulý semestr ze sebe vysypala? Vyžírkové, povýšenci, děvkaři, alkoholici, militantní magoři ... a Petr se s ní pořád ještě baví? Považuje jí za kamarádku?
Město nechali dávno za sebou, obklopila je zelená krajina s občasným zábleskem moře a sem tam se vynořil bílý domek, typický pro novoanglický venkov. Pak to vzal seržant Barnes prudce doleva na soukromou příjezdovku. Brána byla dokořán otevřená ale jakmile projeli, začala se automaticky zavírat.
Před vozem se vynořil velký dům s cihlovou fasádou, obklopený spoustou skleníků – od zdobných viktoriánských až po zcela moderní.