Královský život (Peter Parker/MJ)

Kapitola čtvrtá

"Čím sis vysloužil to privilegium, zvát si sem kamarády?" napadlo MJ během večeře. Tu si připravovali sami ve velkorysé, moderní kuchyni v přízemí Augustovy vily.
"Privilegium? Proč privilegium? My nemáme předschválený seznam vhodných přátel."

"Já to myslela tak, že jsi jediný, kdo tady má partu kamarádů. Harley i Morgan jsou tu sami," vysvětlovala MJ.

"To jo, ale určitě ne proto, že by měli nějaký zákaz. Harley začal být trochu optarnější, koho sem bere od chvíle, kdy noviny začali tipovat, s kým se ožení.

Možná, že brzo začnou takhle otravovat i mě, ale tak nějak se předpokádá, že on bude mít svatbu dřív než já.
A proč si nikoho nepozvala Morgan, vážně netuším. Loni tu měla ohromný babinec. Možná se tady její kámošky trochu nudily – žádná diskotéka, žádný nákupáky. V druhý půlce srpna poletí Morgan s nějakou kamarádkou na Barbados.
Táta chce, abychom se aspoň párkrát za rok všichni sešli jako rodina, ale kdyby vážně chtěla mohla se z toho nějak vykroutit. Nebo zůstat jen na dva, tři dny, ale hádám, že chce hlavně pohlídat Harleyho, aby nezůstával o samotě s Jelenou."

"To je teda program, ale co já vím? Jsem jedináček," pokrčila MJ rameny a převzala si od Betty misku pokrájené cibule.

Hned po příjezdu mělo obsáhlou diskuzi, jestli si budou vařit sami nebo ne. Flash a dost možná i Betty s Nedem, by dali přednost kompletní obsluze, ale MJ si zakládala na své samostatnosti a Petr si rád připadal jako normální člověk.

Ostatně vařit s tak napakovanou lednicí a v tak skvělé kuchyni nebyl žádný trest. Všichni se zapojili do práce, dokonce I Flash se odhodlal nastrouhat sýt a nepořezal si u toho prsty. Jen Morgan s nimi nebyla, zalezla do své ložnice, kde nejspíš chatovala se svými kalifornskými kamarádkami.

MJ musela přiznat, že jí tahle společnost nechybí a můžou se bez ní volněji bavit.
"Myslíš, že by bylo drzý, kdybychom po jídle zašli do hlavní budovy? Děsně ráda bych si popovídala s doktorem Bannerem. Ale chápu, že je tu na dovolený a netuším, jestli tvůj táta nepořádá nějakou formální večeři nebo tak něco."

"Tady? Ne, stoprocentně ne! Táta je rád, že se aspoň někde může chovat jak chce, jíst cheeseburgery a dělat nekorektní vtipy. A Bruce si určitě popovídá moc rád, s trochou štěstí budou s tátou něco kutit v laborce a pozvou nás taky."
Ukázalo se, že až tak úplně volný a neformální večer se nekonal. Král měl sice na sobě džíny a metalové tričko, ale kolem sebe rozloženou spoustu papírů, v ruce elektronický diář a zuřivě o něčem diskutoval s Rhodesem a Wilsonem.
Doktor Banner seděl na druhém konci gauče zahloubaný do Feynmanovy knihy Radost z poznání. Zbytek světa vzal na vědomí, až když ho Rhodes oslovil: "Tak co, Bruci, byl bys ochotný vzít to Tokyo?"

"Cože? Co je v Tokyu?"

"Sedmého května bude slavnostní otevření nových laboratoří na tamní univerzitě. Víš přece, že je spolufinancujeme."

"Ano, to vím, ale proč tam nejedeš sám, Tony? Na tomhle projektu ti přece dost záleželo."
"Ne, že bych tam nechtěl jet, ale osmého se žení T'Challa."

Na Brucův zmatený pohled dodal Sam Wilson: "Tony a Steve patří k hlavním hostům, očekává se, že zůstanou po celou dobu oslav a začíná se už šestého předsvatebním gala. Takže v Tokyu nás musí reprezentovat někdo jiný, buť ty nebo Viz."

""Jasně, v tom případě pojedu rád, ale ještě mi to připomeňte. Teď u sebe nemám doář, abych si to zapsal."

"Proč pořád používáš ten archaickej papírovej krám, Bruciebear? I Steva jsem naučil na elektronickej. Hned vidíš, jestli se ti něco nekříží a nepřekrejvá, vyjede ti to všechny možný informace a statistiky ..."