Killer Queen

Prolog

  Malá Bella si vesele pobíhala po zahradě s figurkou superhrdinky, kterou dostala vloni k narozeninám od maminky. Za půl roku bez ní se s tím do určité míry smířila. Kdo se ale s náhlou smrtí její matky nedokázal vypořádat byl její otec. Veškerá jeho psychická stabilita  se vypařila a doplácela na to jeho jediná dcera.

,,Isabello!" ozval se Sebastianův hrubý hlas, který ji prohnal mráz po zádech.

,,Ano?" odpověděla třesoucím se hlasem a pomalým, ostražitým krokem se vydala jeho směrem.

,,Půjdeme si hrát, pojď, princezno." Belle se po tváři skoulela slza, zatímco mu do velké chladné dlaně vložila svou drobnou ručku.

,,Co budeš dělat, tatínku?" zeptala se zdráhavě.

,,To hned uvidíš, nebuď zvědavá."

Hned na to zapnul velmi hlasitou metalovou hudbu a svou dceru odvedl do sklepa. Během pár vteřin před ním stálá malá vyděšená holčička, pouze ve spodním prádle.

,,Stoupni si tam, co vždycky." poručil chladně a vydal se směrem k lednici. Připravil si pivo a následně vytáhl láhev silného alkoholu. Láhev donesl k Belle a natáhl k ní ruku. Ona si láhev opatrně převzala a s očima upřenýma na jeho hruď láhev rychle naklopila a s nechutí několik loků tekutiny polkla.

,,Neni to tak špatný, co?" zeptal se jí s úšklebkem. Ona mlčky přikývla a čekala, co přijde potom.

  Sebastian jí alkohol opět odebral, sám se několikrát napil a odešel na druhou stranu místnosti. Láhev odložil a vzal několik svých pomůcek. Pouta, nože, svou oblíbenou dýku a roubík. Když dorazil k Belle, hračky si položil na stolek vedle a ji připoutal ke dřevěnému stolu. Dálkovým ovládáním ještě zesílil hudbu a natáhl se pro roubík. Jakmile ho bezpečně připevnil, chopil se prvního, nejmenšího, nože. Párkrát ji s ním říznul přes dlaně, potom rozříznul  bříško každého prstu a  přesunul se k nohám. Nůž vyměnil za jiný, značně větší. O pár pomalých řezavých pohybů napříč chodidlem později, dosáhl její psychopatický rodič alespoň nějakého uspokojení. Snažila se křičet skrze roubík, ale nedařilo se jí to, a tak její otec mohl perfektně vidět jen bolest a strach v jejích očích.

  V moment, kdy byl spokojený s množstvím čerstvých ran na jejích končetinách, chopil se dýky. Belliiny zorničky se rozšířily, s tímhle nástrojem to nikdy nedopadlo dobře. Ve většině případů se probudila až další ráno, nebo byla dýka použita při jeho sexuálních hrátkách. Tak či onak, nikdy to neznačilo nic dobrého. Věděla co přijde v tu chvíli, kdy na podlahu dopadl jeho těžký kovový pásek. Začala se vzpírat síle pout, stejně jako vždy, když mělo dojít na nejhorší.

,,Neboj se, princezno, bude se ti to líbit." pronesl tu stejnou, odpornou větu, jako pokaždé.

Po tvářích se jí koulely slzy a začala rychle nesouhlasně kroutit hlavou.

,,Nebojuj s tím, pak to bude víc bolet a neužiješ si to." V ten moment z něho spadl i poslední kus oblečení. Její kalhotky lehce vzal za lem a roztrhl.

  Když bylo po všem neodpustil si svoji další již zažitou mantru: ,,Jestli to někomu řekneš, zklameš maminku, to ona vždycky chtěla, aby sis svoje dětství užila naplno s námi, to že tady není nemění nic na tom, že si nemůžeš užívat dětství se mnou." Bella už se dávno naučila, že nemá cenu vysvětlovat, že tohle dětství nechce.

  Jeho představa rodinné zábavy byla následována dvěma hodinami dětského střídavě tlumeného a hlasitého pláče, doprovázeného stejnou metalovou hudbou, a zakončeno třemi hodinami mytí a ošetřování vlastních ran. Paže, dlaně, prsty, chodidla, stehna a dnes i břicho, si vyžadovali Bellinu pozornost.

,,Isabello! Jak to, že ještě nespíš!? Nebudu ti podepisovat domácí úkoly ve tři ráno!" Ozval se z obýváku opilý hlas jejího posledního žijícího příbuzného.