Silvestr Most a Kouzelné třešně

Pan a paní Hrnečkovi odjíždí

Silvestr Most ležel na posteli. Pak ho Hrnečkovi zavolali na snídani a on sešel dolů do kuchyně. Byl to sirotek a jeho jediní žijící příbuzní byli teta a strýc Hrnečkovi. Byli to zlí lidé, a tak to Silvestr neměl lehké. Když sešel do kuchyně, začali na něj řvát. Silvestr si v duchu říkal: „To je hrůza, nejraději by mě seřvali k smrti.“
A strýc hned řekl: „Tady máš snídani!“ A dal mu na talíř pár střepů. „Že se nestydíte, dávat mi k jídlu střepy! Zbláznili jste se?! Vidíte, já jsem také člověk, tak proč vy máte luxusní snídani a já jen střepy?!“ Jenže Hrnečkovi se nedali. Řekli mu: „Hned uděláš 50 dřepů a 50 kliků, jinak bude zle!!!“ Silvestr je tedy začal dělat. Když je udělal, už byly na stole lupínky s medem. Poděkoval a teta mu řekla: „No moc neděkuj, protože to není pro tebe, ale pro strejdu.“
Odvedli ho, zamkli na záchodě, klíč vyndali, rozdupli a hodili do koše.
Lomcoval klikou, ale bylo zamčeno. Hledal tam pět hodin, když najednou našel nějaký klíč.
Strčil ho do zámku dveří. Strčit tam šel, pootočit však ne. Všiml si truhly s visacím zámkem. Dal tam klíč a šlo to. Její obsah se vysypal všude. V tom nepořádku našel další klíč, a jelikož tam už žádná truhla nebyla, těšil se, že se už dostane ven. Zkusil, ale nešlo to. „Jsem v pasti, už se odsud nikdy nedostanu!“ říkal si Silvestr pro sebe.
Po chvíli se objevila víla, která držela takový barevný klíč. Víla řekla slabounkým hláskem: „Odemknu ti pouze já tímto kouzelným klíčem do všech zámků.“ „Vílo, prosím, pomoz mi, jseš moje jediná naděje.“ „Dobře,“ řekla víla. Dala klíč do zámku, zámek cvakl, dveře se rozletěly a Silvestr mohl ven. Potichu šel do svého pokoje a doufal, že ho Hrnečkovi neuslyší.
Chvíli byl v pokoji, ale po chvíli uslyšel cvaknutí. Zkusil vzít za kliku, ale dveře se neotevřely. Přiletěla víla, ale bez klíče. „Magický klíč byl pouze jeden a tamten zámek ho sežral! Udělají ti dvířka, kterými ti budou dávat jídlo a možná tě pustí, až pojedeš do Agátce.“
„Aha,“ řekl si Silvestr. „Co je to Agátec?“ A šel si lehnout.
Ráno k němu přišel strýc Petr a řekl: „Odjíždíme, a proto tě tu radši zamknu.“ Odešel.
Po chvíli přišla profesorka Hoskovcová a řekla: „Moste, pojďte, odvedu vás do Naší Díry.“ „Co je to Naše díra?“ zeptal se Silvestr. „To teď neřěšte.“ A tak Silvestr s profesorkou Hoskovcovou odešel do Naší Díry.