Ahoj, jsem Denisa.

Ahoj, já jsem Denisa - part 1

Bylo mi 15 a já jsem šla první den na střední. Obor žádný, byl to gympl. Nikoho jsem tam neznala, jelikož je ten gympl daleko od mého domova. Když jsem vešla do té velké školy, připadala jsem si jako malá rybka v nekonečném oceánu. Než jsem našla svou třídu, bloudila jsem tam asi půl hodiny. Když mě navedla jedna učitelka, bylo asi 15 minut po zvonění. První den a hned pozdě. Vešla jsem do třídy a každý na mě divně koukal. Náš třídní učitel se usmál a řekl: ,,ty musíš být Denisa, už jsem si říkal kdo nám chybí.'' Posadila jsem se do jediné volné lavice, každý seděl s někým, jen já jako dement sama. Učitel začal něco říkat o tom, co nás čeká atd... Mě v tu chvíli zazvonil mobil s vyzváněním - totálně trapným. Takže jak chápete, jsem magnet na trapasy. Zazvonilo na přestávku a já jsem si šla koupit do bufetu nějaké pití - vodu. Stála jsem v řadě když v tom jsem uviděla holky ze třídy (které neznám) řekla jsem, že půjdu za nimi a představím se, vypadají mile. Šla jsem k nim a řekla: ,,ahoj, jsem Denisa, chodíme spolu do třídy.'' ,,A co já s tím? Vystůj si pěkně řadu .'' vážně moc sympaticky odpověděla, mohla se aspoň přestavit. Jsem člověk, který nemá problém se seznámit, ale bojí se, že řekne nějakou kravinu a ztrapní se → můj případ. Když jsem konečně přišla na řadu řekla jsem: ,,jednu matonku, jemně perlivou prosím a jabko'' zaplatila jsem asi 18Kč. Když jsem se vrátila do třídy, zjistila jsem, že nemám peněženku. A tak jsem si v mysli zanadávala: ,,do p*dele, vždyť tam mám dost peněz, jsem taková kráva,'' a v tom mi někdo poklepal na rameno. Byl to vysoký, hnědovlasý a hodně pěkný kluk. Podal mi peněženku, usmál se a pověděl: není to tvoje peněženka?'' ,,Jo je, ježiš, děkuju ti moc! Jak víš, že patří mně?'' zeptala jsem se. ,,To je v pohodě. Otevřel jsem ji a viděl na kartě tvý jméno a zeptal jsem se učitele shodou okolností tvého, kde máš třídu.'' řekl takovým roztomilým hlasem a odešel. Nestihla jsem se představit a zbytek dne jsem ho neviděla.