Ahoj, jsem Denisa.

Ahoj, jsem Denisa - part 8

      Kouknu na mobil na hodiny, které ukazují přesně 10 hodin. S nechutí vylezu z postele a zajdu k zrcadlu. Leknu se sama sebe. Vlasy jako čarodějnice, kruhy pod očima. Vypadám jako smrtka. 

     Zajdu si do kuchyně pro obyčejné jablko, jelikož na nic nemám chuť. Mamku pozdravím a vrátím se zpátky do pokoje. Dojím jabko a zakotvím to v koupelně. Osprchuju se, umyji hlavu a oholím nohy. Po sprše si omotám ručník kolem svého těla, ručníkem také vysuším vlasy. S ručníkem kolem těla a na hlavě zajdu ke skříni. Venku svítí a hřeje sluníčko. Nic se mi nechce vymýšlet, takže si nachystám džínové šortky a obyčejný šedý croptop a hodím vše na postel. 

     Vlasy vyfénuju a poté vyžehlím. Ombré dlouhé vlasy vypadají velice pěkně. Už si jako smrtka nepřipadám, pouze jako příšera. Na svém obličeji se pokusím o zázrak. Nanesu krém proti zarudnutí, poté lehký make-up. Zbytek zakryju korektorem a zahladím pudrem. Nanesu řasenku, a tenké oční linky. Musím použít trochu tvářenky, jelikož jsem stále bledá. Hned mi dodá barvu. Na rty použiji pouze tělovou rtěnku. Nevím jak, ale povedlo se mi udělat ze sebe hezčí příšeru. Obléknu se a kouknu na hodinky, které mi ladí k outfitu a ukazují 11:50 hodin. Vyletím do předsíně, obuji červené conversky, jen kývnu na mamku a jsem v mžiku pryč. Přeběhnu cestu a jdu rychlým krokem k Danielovu domu. 

     Vyběhnu asi pět schůdků a zazvoním, nikdo neotvírá. Zkusím to ještě jednou, ale pořád nic. Najedou se pod schody ozve hlas: ,,sluší ti to.''

Otočím se a sejdu ze schodů. Stojím a vypustím ze sebe pouhé: ,,ahoj.''

,,Co tak sklesle?''  obejme mě.

,,No. Nic.'' a vykouzlím falešný úsměv.

,,Deny, promiň za ten včerejšek. Docela mě to naštvalo, že mi nevěříš.''

,,Ne, že ti nevěřím, ale názor jsem ti napsala.'' řeknu s nechutí.

,,Nevím, proč se tak podceňuješ.''